(Aktualizováno 22. 5. 2021)
Následující řádky navazují na 1. díl článku o SIBO ,
tedy o prorůstání bakterií (nebo také mikroorganismů archae) do tenkého střeva, o jejich přemnožení zde a o vzniklé bakteriální nerovnováze. Vysvětlili jsme si podstatu problému, symptomy a příčiny. Článek upozornil i na to, proč byste o SIBO měli vůbec vědět – obzvlášť pokud se potýkáte s trávicími (GIT) obtížemi, proč může stát za vaším chátrajícím zdravím, s jakými (nejen trávicími) problémy často souvisí a proč vás na to jak doktor v rámci zdravotnictví, tak ale i mnoho „alternativních“ odborníků neupozornilo nebo to především úspěšně neřešilo. Z článku načerpáte také mnoho důležitých informací nejen o zdraví GIT (např. jak s rozvojem obtíží souvisí neefektivní metabolismus a co za tím stojí).
Doporučuji tedy začít nejdříve tímto 1. dílem článku.
Ve 2. díle se podíváme na možnosti léčebného protokolu, vhodné stravy, prevence i na vliv naší psychiky.
Typy SIBO a testování
Jednotlivé typy SIBO byly již krátce zmíněny v 1. díle. Z hlediska typologie se rozlišuje SIBO s dominancí methanu (nově přejmenováno na IMO – viz 1. díl článku), kdy bakerie nebo mikroorganismy rodu archaea produkují methan a převažuje spíše zácpa a velká plynatost. Dále je zde SIBO s převahou hydrogenu, kdy bakterie produkují hydrogen (vodík) a typické jsou spíše průjmy, zapáchající plyny. Možná je i kombinace obou. Existuje ještě třetí typ hydrogen sulfid (bakterie produkují sirovodík/sulfan), který bývá trochu specifičtější a ani speciální dechové SIBO testy ho nemohou určit. Pokud se někdo nechá otestovat, trpí symptomy SIBO a přitom mu nevyjde hyrogen ani methan, tak je možné, že se jedná právě o hydrogen sulfid. Může se projevovat sklonem k průjmům i zácpě, krkáním a říháním, ale velmi typicky bývá doprovázen nadýmáním s plyny zapáchajícími po shnilých vejcích nebo zkažené brokolici po snězení jídla bohatého na síru a sírany (kdo jím trpí, je citlivý na potraviny obsahující síru a její sloučeniny; bakterie se jimi živí a potom produkují zmíněný plyn). V optimálním množství jsou sloučeniny síry (ať již z potravy nebo produkované v našem těle) prospěšné, v nadbytku však hydogen sulfid (sirovodík) škodí.
Symptomů však může být u každého z typů více (některé byly zmíněné i v 1. dílu; může zde být mimo trávicí obtíže také únava, „mozková mlha“, deprese, alergie a vyrážky, akné…), každý z nás navíc může reagovat jinak s trochu jinými projevy. Toto je jen stručný přehled a pro účel jakéhosi rozdělení. Z mého pohledu však není potřeba nijak příliš kategorizovat, rozškatulkovávat a nálepkovat – o tom, že máme problém víme, a tak jako tak ho musíme nějak funkčně řešit (pokud tedy usilujeme o zlepšení 🙂 ).
Jak to zjistit a je to vůbec podstatné? Nejspolehlivější testovací metodou prováděnou v zahraničí je laktulózový test z dechu, který odhalí, zda se jedná o SIBO a jaký plyn převažuje. V ČR se tyto testy běžně neprovádí už ze samotné podstaty zdravontického systému (podobně jako u jiných obtíží jako je např. leaky gut, syndrom propustného střeva). Jedno pracoviště v ČR provádí v součastnosti glukózový test z dechu.
Typ SIBO můžete odhadnout podle svých symptomů, výhodou testů ale je dle přístupu různých funkčních lékařů v zahraničí potvrzení, že jde o SIBO a pak také přesná hladina methanu/hydrogenu – po léčbě lze totiž udělat opětovné testování a v číslech je tedy přesně vidět, zda došlo k zlepšení. Podle určení typu SIBO se také může lépe zacílit léčebný protokol – některé bakterie reagují na některé prostředky odlišně.
Z mého pohledu však testy nejsou zapotřebí a díky jejich malé dostupnosti u nás se bez nich budete muset stejně možná obejít.
Stejně jako u jakýchkoli jiných testů/vyšetření týkajících se zdraví je sice hezké, že dostanete nějaká čísla nebo hodnoty na papíru – jenže to, zda máte nějaký problém víte podle symptomů a podle toho, zda vás obtíže nějak omezují v kvalitním a aktivním životě i bez testování/vyšetření. Je zde také vždy otázka, jak moc dobře testy zobrazují realitu, tedy jak se obtíže projevují v reálném životě (Omezují vás nebo ne? Věděli jste před testem, že vám vůbec „něco je“ nebo jste se cítili doposud zdraví a v kondici?). Test, vyšetření, diagnóza na tom nic nezmění. A především vyvstává stejně vždy otázka, jak s diagnózou/problémem naložit, když víte, že ho máte. To je podstatné. Ať s testy nebo bez testů, stejně musíte problém nějakým (funkčním ) způsobem řešit, jak jsem již zmínila výše. Dalším problémem je to, podle jakých měřítek je nastaveno, co je „normou“ a co už ne – velmi doporučuji si více k testování v tomto kontextu přečíst v jednom z odstavců v článku o vitamínu D.
Léčebný protokol (mimo stravu)
K léčbě SIBO patří vždy výběr určitých medikamentů pro eliminaci nežádoucích bakterií, vhodná strava zmírňující dočasně symptomy a následná preventivní opatření (včetně dlouhodobě zdraví prospěšné pro-metabolické stravy a životního stylu).
Podstatné je zmínit, že strava, pokud již máme u SIBO v těle přemnožené bakterie (nebo ale i jiný patogen jako jsou viry nebo kvasinky). sama o sobě nestačí. Člověk tak totiž doslova vyhladoví dříve sebe než přemnožené bakterie/archaea, na které je potřeba zacílit konkrétními antibakteriálními látkami. Strava je nicméně důležitým prostředkem pro úlevu od nepříjemných symptomů a rovněž se může podílet na redukci bakterií (pokud dodržujeme – alespoň dočasně a dle své individuality – např. low-FODMAP stravu v kombinaci s trvale vhodnou pro-metabolickou stravou, což je v případě SIBO ten nejefektivnější a nejzdravější přístup).
V podstatě existují tři cesty léčebného protokolu:
První je léčba antibiotiky (syntetickými) v kombinaci s vhodnou stravou. Pozor, jedná se ale o specifický druh antibiotik, působícími pouze na úrovni tenkého střeva (ne jinde v systému jako ostatní atb) a ve specifickém množství, podávanými 14 dní; strava (např. individuálně nastavené low-FODMAP) se potom udržuje ještě nějakou dobu nebo i preventivně a podle konkrétního vývoje situace. Nejsem velkým zastáncem atb (i těchto konkrétních pro SIBO), protože v nich také vidím určitá úskalí a zažila jsem je v praxi. Lidem proto většinou doporučuji a se svými klienty využívám přístup druhý.
Druhým přístupem je léčba silnými přírodními antimikrobiálními látkami, (bylinami a přírodními látkami v jejich účinné formě a kvalitním přípravku), opět pochopitelně v kombinaci s vhodnou stravou. Jedná se o užívání zvolené kombinace dvou nebo tří antimikrobiálních látek po dobu 4 – 6 týdnů, přičemž některé z těchto látek/kombinací mohou být vhodnější pro hydrogen (sklon k průjmům) a některé zacílí lépe na methan (sklon spíše k zácpě). Na zahraničním trhu existují také zhruba čtyři účinné formule, které kombinují více bylin v jednom přípravku; možná takové naleznete i teď u nás. To může mít však pro mnohé lidi i své nevýhody a častěji tedy doporučuji zvolit kombinaci ze 2 jednotlivých látek.
Herbální léčba není vůbec té “klasické” antibiotické podřadná, právě naopak, někdy může být i silnější a účinější. Někdy se také mohou objevit „vedlejší efekty“ natolik silné, že pro jedince může být vhodnější přestat, pokud je vnímá jako nesnesitelné, dát si na velmi krátký čas pauzu, po které se postupně vrátí nebo později ještě zvolí jinou kombinaci látek. Těmto „vedlejším efektům“ se říká tzv. die-off efekt – dočasné zhoršení stavu v důsledku redukce bakterií,z důvodu detoxikace organismu a díky novým, ozdravným procesům v těle; je to ale součást procesu.
O přírodních antimikrobiálních látkách a jejich účincích na jakékoli patogeny (některé mají nejenom antibakteriální účinky, ale také např. antivirotické a protikvasinkové) najdete informace také v článku Viry, bakterie, patogeny – co s tím?
Třetím přístupem je elementární dieta, tekutá výživa užívaná jakožto
jediný zdroj potravy po 14 dní (a bez prostředků zmíněných v přechozích 2 přístupech). Smyslem je odlehčit střevům, protože obsažené živiny se v jednoduché, naštěpené formě rychle vstřebávají a dochází k redukci bakerií, protože tím pádem nemají ve střevě téměř žádnou potravu. Tato výživa obsahuje sice jako zdroj energie hojně cukrů, nicméně nejčastěji ve formě monosacharidů (glukózy), které se okamžitě vstřebávají a neleží ve střevě jako potrava pro bakerie.
Menší nevýhodou je psychická náročnost (14 dní jen tekuté jídlo…a s jednou příchutí) a možný nárůst kvasinek kvůli rychlému vyhladovění a eliminaci všech bakterií (kvasinky pak mají příležitost se přemnožit); typicky se tak zařazují k léčbě ještě antimykotika. Elementární výživa také není doporučována lidem, kteří si nemohou dovolit už zhubnout (zejména pokud mají již podváhu), protože může být obtížné tímto způsobem ujíst/upít dostatečný energetický příjem i pro pouhé udržování, nemluvě o energetickém nadbytku potřebném pro přibírání. S tímto postupem však nepracuji, protože vidím tu největší nevýhodu – při nedostatku makro i mikroživin z přirozených a pro-metabolických zdrojů potravin dojde snadno k ještě většímu útlumu metabolismu (což je navíc zpravidla právě příčinou SIBO!) a zvýšení stresové reakce těla, ke všem nežádoucím procesům s tím spojeným a tedy k prohloubení obtíží (jakýchkoli, nejen SIBO). Lidé jsou ptotom v začarovaném kruhu.
V zahraničí jsou na trhu zhruba tři specifické produkty tekuté výživy, které se doporučují – mají poměrně “čisté” složení bez alergenních/intolerantních složek (kasein typu A1 z velkochovného mléka, laktóza, sója atd.), stabilizátorů a emulgátorů i lepší poměr živin narozdíl například od Nutridrinků, Fresubinů, Ensureů, Prosureů a podobných “výživ”, které jsou k dostání u nás.
Pro léčbu GIT obtíží osobně považuji tyto typy produktů nejenom za absolutně nevhodné, ale za zdravotně závadné, jelikož problém mohou přiživit a způsobit další vrstvící se komplikace. Problémem je vysoký stupeň průmyslového zpracování, ale hlavně obsah mnoha alergenních složek, které ale ani běžně nemají v lidském organismu co dělat (např. sója, maltodextrin z kukuřice/pšenice, mléčné bílkoviny z velkochovného mléka) a živiny z nevhodných zdrojů (tuky v podobě pro-zánětlivých, toxických a oxidujících PUFA tuků; mléčné bílkoviny z ubohých zdrojů, přidané jsou syntetické vitamíny a minerály – navrch ještě v té nejvíce nekvalitní formě).
O těchto „výživách“ jsem již psala také v článku Stres v odstavci „Příklad z praxe“. Ve zdravotnickém systému jsou běžně předepisovány a doporučovány při celé škále zdravotních problémů jakožto doplněk výživy nebo i jediná výživa při různých GIT obtížích, pooperačních stavech, nechutenství, podvýživě nebo podváze a paradoxně pacientům, kteří si to mohou ještě nejméně dovolit (oslabená imunita a metabolismus, trávicí obtíže, špatné vstřebávání živin, intolerance/alergie, podváha v důsledku nevhodné stravy a přechozích onemocnění). Je to vyhánění čerta ďáblem (tedy „řešení“ nějakého problému ještě něčím horším), s dlouhodobými negativními dopady, ale ku prospěchu byznysu farmaceutických firem a výrobců (stejně jako u mnoha jiných „léků“ a přípravků).
Lze si dle návodů jedné americké specialistky připravit elementární výživu i vlastní, což však může být z praktického pohledu poměrně náročné. Ať už ale „kvalitnější“ či domácí, tak tento přístup nedoporučuji, protože vidím úspěšnější a zdravější řešení, kterým je již zmíněný druhý přístup.
Strava
Vhodná strava je jako součást léčebného postupu (pokud není tedy zvolena elementární dieta) a následné prevenci i celkovému udržení zdraví pochopitelně důležitá. O zásadním vlivu stravy na zdraví se bavíme koneckonců neustále napříč skoro všemi články na webech i na FB EliHealth. SIBO je, jak už teď z 1. dílu víme, spojené s malabsorbcí sacharidů, kterými se bakterie živí a dále ve střevě množí. Mnozí lidé potom mohou být citliví na jakékoli zdroje sacharidů (i ty vhodné) než dojde k upravení bakteriální nerovnováhy a zlepšení zdraví GIT. Jenže jak už bylo uvedeno v 1. díle článku, tak sacharidy samy o sobě za zdravotní obtíže (a to jakékoli!) nemohou. Jejich výrazné omezení v jídelníčku potom není prospěšným řešením; respektivě není to vůbec řešení, pokud nám jde o zdraví, efektivní metabolismus a snížení stresorů.
Na základě logiky o „zlých“ sacharidech se typy různých diet doporučovaných mnoha známými jmény zahraniční funkční medicíny při SIBO zaměřují na redukci sacharidů a liší se v tom, jaké zdroje sacharidů eliminují a kolik. Většinou se ale i tak stejně shodují, že je to individuální téma; roli zde hraje např. i pro každého individuální množství konkrétních potravin, každý může reagovat a mít symptomy z něčeho odlišného, tolerovat jednu potravinu bez jakýchkoli symptomů a jinou, ač třeba podobnou, ne.
* Slovo dieta používám v anglickém slova smyslu = způsob stravování, neznamená tedy redukční dietu na hubnutí.
Mezi typy diet při IBS a SIBO, se kterými se můžete setkat, patří low-FODMAP dieta, dále kombinace SCD (special carbohydrate diet) + low-FODMAP, která je doporučovaná např. specialistkou Dr. Allison Siebecker a taktéž existuje její uchopení rozdělené do fází v podobě tzv. Bi-phasic diet od Dr. Niraly Jacobi.
Obdobou SCD je GAPS dieta, která je téměř totožná, ale klade velký důraz na dlouze vařené vývary z kostí a chrupavek, želatinu apod., které mohou být velmi léčivé pro střevo, mohou zde však být jistá konkrétní úskalí v případě SIBO (z chrupavek, kostí a pojiv obzvlášť u kuřat se uvolňují cukry glukosaminoglykany, které jsou zdrojem potravy pro bakerie). Nebo jsou nevhodné v případě zvýšené citlivosti na histamin (neschopnosti ho odbourávat; dlouze vařené vývary jsou na něj bohaté) a také zvýšené produkce histaminu (jakožto součástí celého stresového/pro-zánětlivého mechanismu), která se zpravidla a nejen u GIT obtíží vyskytuje. To je nicméně dočasně, pokud zaujmeme skutečně vhodný pro-metabolický přístup pro zlepšení zdraví.
SCD a GAPS samy o sobě u SIBO většinou nestačí, protože neredukují FODMAP sacharidy, které jsou u SIBO problematické především. Nejsou však ale vhodné z horších důvodů, které z nich dělají metabolismus další stresovou zátěž, protože doporučují některé obecně nevhodné, zdraví škodlivé potraviny (viz niže).
Známá je také Fast Tract Diet, která rozlišuje sacharidy podle jejich potence ve střevě fermentovat, nebo paleo strava v kombinaci s low-FODMAP.
Po letech osobních i profesních zkušeností a studia výživy a zdraví se však již v současné době k následování ani jedné z těchto variant diet (kromě low-FODMAP zároveň se zohledněním zásad pro-metabolické stravy) již nepřikláním – viz dále v článku.
Vláknina, celozrnné, škrobnaté a prebiotické potraviny, povážované obecně za “zdravou výživu”,
jsou (nejen) při IBS a SIBO značně problematické a hůře stravitelné, představují potravu pro bakterie, dochází ke zvýšení endotoxinů ve střevě; a následně také estrogenu, serotoninu, histaminu, prostaglandinů a kortizolu v rámci celé stresové odezvy organismu. Příliš mnoho vlákniny přispívá ke GIT obtížím a narušení trávicího traktu z dlouhodobého pohledu, ideální množství vlákniny se pro každého z nás liší. Navyšování vlákniny ve stravě za účelem pravidelné stolice není prospěšné, je to pouze momentální záplata s dlouhodobým přihoršením. Díky zvětšení objemu materiálu ve střevech vás to sice donutí dojít si na záchod, ale za cenu toho, že vláknina do té doby ve střevech sedí, je potravou pro bakterie a dráždí střevo. Naopak chceme potraviny co nejrychleji stravitelné (vč. jednoduchých cukrů), které nám dají energii, živiny, podpoří efektivní metabolismus a tím i efektivní trávicí trakt, jak bylo vysvěteno v 1. díle článku. Vláknina z pro-metabolických potravin (brambory/hlízy, mrkev, ovoce) je plně dostačující.
Syrová (zejména zelená) zelenina, luštěniny či celozrnné obiloviny (vč. bezlepkových) obsahují kromě nestravitelné vlákniny také lektiny a jiné antinutrienty, které jsou ve větších množstvích v těchto potravinách problematické pro každého lidského jedince.
Více si o paradoxech tzv. „zdravé“ výživy, která zdravá není a proč mnohdy lidem není lépe, když přeci jedí „hodně zdravě“, doporučuji přečíst např. v článku Jak škodí lepek (a jiné)?.
Vhodná nejsou ani probiotika (ve formě suplementu) a ve větším množství ani fermentované potraviny (obzvlášť ty mléčného kvašení). O tom si můžete přečíst více v samostatném článku Probiotika.
Někteří lidé často i díky různým „ozdravným“ protokolům a eliminační dietám dopracují třeba jen na 5 potravin, u kterých mají pocit, že je mohou sníst bez následků. Taktéž to není řešení. Z dlouhodobého hlediska může takto omezený jídelníček přinést riziko deficitu makro i mikro živin a navíc, paradoxně, rozvinout ještě více trávicích obtíží, alergických reakcí nebo potravinových intolerancí. Na ty samé potraviny, které jíme dlouho pořád dokola, může postupně začít imunita reagovat, takže se dostaneme do bludného kruhu, kdy nám potom vadí prakticky všechno, co sníme. Navíc pokud tělo nemá dostatek energie (z vhodných zdrojů sacharidů) a vitamínů/minerálů, tak dochází k útlumu metabolismu = útlum trávení = trávicí obtíže, bakeriální nerovnováha, intolerance a imunitní reakce.
K následování jedné ze zmíněných variant diet nebo také k obecně low carb (nízkosacharidové) stravě se již nepřikláním a to nejen při SIBO a GIT obtížích.
Tyto postupy zahrnují výše zmíněné nevhodné potraviny nebo postupy a naopak nezohledňují některé důležité faktory z hlediska fyziologie člověka, díky kterým se potom mnoho lidí na těchto protokolech nezlepšuje a dříve či později zhoršuje. Mnohdy potom na sacharidech (nebo jiných makroživinách a jejich zdrojích) ubírají a v omezeních přidávají, stravovací protokol zpřísňují a snaží se ho dělat ještě „zdravěji“, ale je jim stále hůře nebo mnohdy nevidí kýžené zlepšení.
Tyto protokoly (GAPS, SCD, AIP, low carb) nepřistupují ke zdraví pro-metabolicky a z pohledu fyziologie člověka – toho, co naše tělo (ne)potřebuje už od buněčné úrovně. Na toto jsem již poukázala v 1. díle článku v odstavci „Příčina nad příčinami?“ vyplývá ze všech článku o stravě na webech. Hlavní příčinou (nejen) špatného trávicího zdraví je neefektivní/utlumený metabolismus (a štítná žláza), jak již bylo vysvětleno v 1. díle. Zmíněné protokoly obsahují mnoho potravin, které pro-metabolicky dlouhodobě nepůsobí (a mnohdy dráždí i přímo střevo) a naopak vynechávají ty, které jsou příznivé. Týká se to zejména výběru vhodných druhů sacharidů a jejich množství/zastoupení ve stravě. Ale nejenom sacharidů – jsou zde další nezdravá doporučení co se týče také dalších makroživin a jejich zdrojů (zejména propagace PUFA omega-3 a omega-6) nebo dalších aspektů jako je např. suplementace nevhodných vitamínů/minerálů a nevhodných doplňků.
FODMAP: snadno fermentující a obtížněji stravitelné typy sacharidů (na low-FODMAP dietě se omezují dle individuálního případu)
I při léčbě SIBO se tedy klaním k protizánětlivé, antistresové, pro-metabolické stravě, kterou doporučuji obecně všem (a následně po léčbě SIBO i jako prevenci a celoživotní záležitost). U SIBO je vhodné zaujmout ještě některá opatření (individuálně nastavená) z low-FODMAP stravy.
Tzn. zohlednit potraviny se sacharidy velmi bohatými na FODMAP a jejich (třeba zatím jen dočasné) vyřazení pro úlevu od symptomů. Což se může také jedinec od jedince trochu lišit, protože někteří mohou být citliví jen na určitý typ FODMAP (a ne na všechny), množství v jídle navíc také rozhoduje, stejně jako s čím dalším FODMAP sacharid kombinujeme nebo se také liší tolerance konkrétního typu potraviny FODMAP obsahující. Tudíž je možné se v rámci sacharidových potravin řídit podle oficiální FODMAP aplikace (obzvlášť, pokud o obsahu FODMAP v jednotlivých potravinách zpočátku nic netušíte), kterou lze stáhnout i do telefonu, ale vlastní praxe pro vaše nejlepší dobro se může potom trochu lišit.
Tolerance se navíc může postupně měnit a zlepšovat ruku v ruce se zlepšujícím se zdravím GIT/efektivnějším metabolismem – to platí i u jiných (třeba jen dočasných) intolerancí jinak obecně prospěšných potravin. „Prospěšnými“ myslím to, že toleranci na průmyslovou sušenku s lepkem, PUFA a konzervanty; rohlík, muesli, mísu syrového salátu nebo sójový suk si přát nemusíte, „intoleranci“ na ně má z jejich samotné podstaty každý, protože to nejsou potraviny/látky vhodné pro lidský druh.
(O FODMAP jsem kdysi napsala samostatný článek Záludné FODMAP pro Adama z Performance training/lifestyle, informace v něm jsou stále platné a můžete je tedy přiřadit k těm z tohoto textu).
Pokud jsou přítomny symptomy naznačující hydrogen sulfid SIBO, tak spíše než z low-FODMAP vytěží lidé více z “low sulfur diet”, tedy stravy s dočasným omezením až vyřazením potravin bohatých na síru. Pomůže to ulevit na přechodnou dobu od symptomů a napomůže metabolismu síry (který je při hydrogen sulfid SIBO neoptimální/snížený) a detoxikaci. A to opět v kontextu obecné pro-metabolické stravy.
Jak potom vypadá ona pro-metabolická, skutečně vhodná, zdraví prospěšná strava (ke které v případě SIBO přiřadíme ještě tedy low-FODMAP nebo low sulfur)? Vše a v souvislostech najdete v článku Strava podporující zdravý metabolismus a v jeho pokračování Sacharidy jako výhodný zdroj energie, kde se dozvíte také více informací konkrétně k sacharidům.
Stravě se věnuji však i v ostatních článcích na užší témata, na svém FB v albu Pro-metabolická strava (skutečně vhodná výživa) a samozřejmě na všechny výše zmíněné problémy hledáme s klienty řešení při individuálních konzultacích a aplikujeme je na jejich konkrétní situaci.
Prevence
SIBO je známé, že se může často vracet a někdy jedno kolo léčby nestačí. Proces s léčebným protokolem – látkami, které eliminují bakterie/archaea – popřípadě jejich vystřídání za jiné, se musí opakovat.
Odhaduje se, že dvě třetiny případů je chronických. Neznamená to však, že stav nelze zlepšovat už od samého počátku a často zbytečně trpět! Pro zmírnění symptomů a následnou prevenci je důležitá právě vhodná strava viz výše.
Z mého pohledu (a to říkám jen fakta bez jakékoli nadutosti nebo nadřazenosti) mnoho odborníků (sic!) funkční medicíny vidí SIBO jako chronické a vracející se, protože jednoduše nezaujali skutečně funkční postoj k jeho léčbě a ke zdraví. Mnohdy jim unikají právě důležité aspekty zejména v oblasti stravy, v oblati léčebného protokolu (antimikrobiální látky) nebo také v oblasti životního stylu mimo stravu (např. psychický/emoční stres, práce s myslí, cirkadiánní rytmy) či jejich vzájemné sladění. Velmi komplexní a především pro-metabolický přístup ke zdraví a řešení obtíží jsem myslím po letech zkoumání, hledání, spojování všech možných i nemožných zdrojů informací a vlastních zkušeností dokázala sestavit – a nejen pro SIBO.
Konkrétně u SIBO je důležité podpořit MMC (viz 1. díl článku), aby efektivně fungoval a po léčebném protokolu může být vhodné užívat po nějakou dobu tzv. prokinetika těsně před spaním, což jsou buď syntetické léky (stejně jako u antibiotik specificky užívané; stejně jako u atb je ale osobně spíše nedoporučuji) nebo přírodní bylinné extrakty, které tyto “čistící vlny” v tenkém střevě stimulují.
MMC se pravidelně objevuje zhruba v 90 minutových úsecích, kdy tělo nepřijímá kalorie, tudíž strava desetkrát denně a neustálé uždibování je za těchto podmínek spíše nevhodné. Stejně jako jsem již zmiňovala v článku Strava, tak frekvence jídel za den je individuální záležitost a vždy záleží na stavu našeho metabolismu a konkrétních obtížích. U SIBO však vidím jako takový průměr 4 jídla denně s 3-5 hodinovými rozestupy. V některých individuálních případech si to však lidé nemohou z různých vážných důvodů dovolit (např. velká podváha, velmi utlumený metabolismus, kolísání krevního cukru) a vždy je potřeba zvážit priority. Mezi večeří a snídaní by mělo být ideálně 12 hodin (trávení si odpočine, MMC může pracovat a “čistit” nejdéle během noci – proto se zařazují někdy prokinetika před spaním).
Fungující MMC ovšem neznamená automaticky prevenci zácpy – ta je mnohdy 
otázkou tlustého střeva, na které je potřeba nezapomínat a pozornost věnovat pravidelnému vyprazdňování, které je pro zdraví absolutní nutností (pravidelné = každý den). Existují suplementy na přírodní bázi, které dokáží vyprazdňování podpořit a nepůsobí pro střevo dráždivě nebo návykově (což se děje např. u různých projímadel, častých klystýrů apod.). I to je však jen dočasná berlička a podpora (např. při zahájení léčby SIBO); se skutečně vhodnou stravou a životním stylem by se nám vyprazdňování mělo přirozeně upravit. Nejen vyprazdňování se navíc s tímto upraví. V rámci pro-emtabolické stravy jsou pak také určité potraviny, které přímo zdravé střevo podporují, působí antibakteriálně a odvádí také nadbytečný estrogen, serotonin a endotoxiny.
Obecně se vyskytuje tendence zaměřit se jen na vybití bakterií nebo jen na SIBO. Důležité je ale řešit příčinu SIBO a GIT obtíží (což je zpravidla neefektivní metabolismus z důvodů, které byly v 1. díle článku), věnovat se i nadále prevenci a obnově zdraví střeva (leaky gut – propustné střevo je téměř vždy přítomné současně) a efektivního metabolismu pomocí vhodné stravy a životního stylu. Což představuje snížení stresové zátěže na tělo v podobě fyzických i psychických stresorů. O to nám jde v průběhu celého života na cestě za zdravím a ve zdraví.
Podstatné je se věnovat zdraví v jeho komplexitě, protože ani tenké střevo není pouze jakási samostatná, oddělená součástka, ale pracuje v celém kontextu dalších orgánů a jejich soustav nebo v kontextu hormonálních procesů.
Vliv psychiky, stresu a životního stylu
Stres máme jak fyzický, tak psychický/emoční. Stresovou reakci v těle spouští jak fyzické, tak i psychické stresory. Ty se vzájemně zákonitě ovlivňují, není to žádná magie, ale čisté biochemické procesy v těle (vliv efektivního metabolismu na hormony a neurotransmitery, vzájemné propojení na ose střevo-mozek atd.).
Když je stresorů příliš nebo působí dlouhodobě, náš organismus se s nimi
již nedokáže vyrovnat a v důsledku chronicky zvýšené hladiny stresových hormonů vzniká nemoc. Dochází k utlumení metabolismus, přechodu do úsporného režimu, organismus se soustředí jen na přežití a je v obranném stavu „fight or flight“, „boj nebo útěk“. Není prostor pro jiné „nadbytečné“ funkce v těle (vznikne problém/nemoc) a potom prostor pro následné uzdravování.
Pro úspěšné, funkční, dlouhodobé řešení obtíží a předcházení jim musíme vhodnými způsoby podchytit a eliminovat stresory jak fyzické tak psychické, protože vše spolu zákonitě souvisí a jde ruku v ruce. Tomuto procesu jsem se důkladně věnovala v druhé části článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné a Stres a jeho vliv na zdraví; základy již znáte z tohoto článku, z jeho 1. dílu či z jiných mých textů.
Konkrétně k SIBO a trávení: Mnoho lidí zapomíná, že na správném trávení se podílejí i cirkadiánní rytmy a kvalitní spánek; důležitý je i klidný způsob stolování, důkladné žvýkání potravy (zmíněno taktéž v 1. díle a v článku o žaludeční kyselině) a jídlo v klidu bez spěchu, bez bouřlivého prožívání emocí (jakýchkoli).
Z pohledu psychických stresorů – jak dlouhodobý, tak i momentální emoční stres blokuje správné trávení, vyprazdňování i produkci kyseliny chlorovodíkové a trávicích enzymů; tělo v sympatickém režimu “bojuj nebo uteč” pozastavuje veškeré pro tu chvíli zbytečné funkce (v tomto případě správné trávení), soustředí se pouze na krizi, metabolismus se utlumuje. Bloudivý nerv, “vagus nerve”, který se větví z mozku do různých částí těla, má zodpovědnost za řízení mnoha funkcí v těle – a trávení především (od stimulace orgánů k sekreci trávicích enzymů, žluči až po peristaltiku a motilitu), potřebuje pro svoji práci režim parasympatický („rest and digest“), tedy klidový.
Osa mozek-střevo funguje ale i opačně – leaky gut, zánětlivé procesy, narušený GIT vysílají odpovídající chemické signály mozku; vznikají tak psychické poruchy, úzkosti, sklíčení až deprese apod. Proto opakuji: potřebujeme podchytit jak psychické, tak fyzické stresory.
Některé ze způsobů, jak nabýt klidu co se týče psychického stresu, navrhuji např. v článku Stres a jeho vliv na zdraví. Tomu, jak podchytit stresory fyzické, se věnuji napříč svými dalšími články (nejen) o stravě. Doporučený seznam článků naleznete zde na webech na stránce Pro-metabolická strava.
Doplňují je také příspěvky na FB přehledně seřazené ve fotoalbu Pro-metabolická strava (skutečně vhodná výživa)
a ve fotoalbu Zdraví a životní styl (také mimo výživu).
