NEsuplementujeme (nejen) vitamín D3. Proč?

…co pravděpodobně (zatím) nevíte, ale měli byste.
Aktualizováno 8. 6. 2026

Co se v článku mj. dozvíte: 
* Úvod: škodlivé suplementy jako jedna z příčin nemocí
* Význam vitamínu (prohormonu) D + jeho nejlepší zdroje
* Proč nesuplementujeme (nejen) vit. D3 – dospělí, děti, zvířata
1. Negativní vliv suplementu D3 na imunitu
2. Není jen „nějaký jeden vit. D3“ – nedostatek vs. dostatek
3. Provázanost procesů a vztahů mezi živinami
– vit. K2 a E
– D3, vápník a kalcifikace tkání („jed na krysy“; warfarin)
4. Vyřazení škodlivin = zlepšení
5. Proč? Byznys s (ne)zdravím, pohodlností a naivitou
6. D3 – průmysl sám o sobě, historie
7. Problém s určením optimálního množství
* Krevní testy, vyšetření a normy
* Slunce a správný kontext vyhrává; shrnutí
* Rakovina ze slunce?
* Další význam slunce a přírody
* BONUS v komentářích pod článkem: MLM systém a jak funguje

Úvod: škodlivé suplementy jako jedna z příčin nemocí

Všechny nemoci a zdravotní problémy jsou způsobeny fyziologicky nevhodnými faktory/stresory, protože tyto faktory podrývají metabolismus už od buněčné úrovně. Děje se tak v současné společnosti (zejména 2. pol. 20. stol. a 21. stol.) již od našeho dětství a to už výrazně od prenatálního stádia vývoje, když se dítě vyvíjí u matky a ta si tyto fyziologicky škodlivé faktory více či méně vědomě vybírá. Vliv na zdraví nového jedince má dokonce dlouhodobý a aktuální zdravotní stav matky i otce už před a při početí. 

Jak už víte například z článku Přát si zdraví nestačí nebo příspěvků na FB EliHealth, tak mezi základní nevhodné fyzické stresory patří fyziologicky škodlivá strava, vakcíny, většina syntetických farmak, toxické látky a hormonální disruptory z vnějšího prostředí (vč. „klasické“ kosmetiky, parfémů a syntetických vůní, pracích prášků, nefiltrované vody, těžkých kovů z vody a půdy jako je zejména arsen, hliník, železo; pesticidy a herbicidy), nadmíra elektrosmogu (EMF)… ale také škodlivé suplementy. Tyto suplementy zdraví nepomáhají, ale podlamují ho a zdravotní obtíže nadále prohlubují nebo přímo způsobují.

Nejčastěji užívanými jsou zejména: omega-3/rybí olej, prohormon – tzv. vitamín – D3, syntetické a rostlinné železo, zinek, vápník, B vitamíny, multi“vitamíny“/minerály, kyselina askorbová, zelené prášky a zelené šťávy, probiotika a prebiotika.

Vitamínu D (přesněji řečeno prohormon D) je až nekriticky oslavován a především jeho suplementace (užívání potravinových doplňků v podobě D3) je masivně propagována napříč nemocnickým systém, ale i mezi tzv. „alternativami“. Děje se tak bez upozornění na zásadní problémy s tím spojené a neděje se to náhodou. Většina lidí slepě věří na základě stanovených „norem“ (číslo stanovené bez reálného základu) a v tomto případě nic nevypovídajících krevních testů, že ho mají nedostatek, respektive že nemůžou mít dostatek. „Vitamín“ D3 patří kvůli tomu k nejprodávanějším suplementům. 

Pokud se však podíváme na základní fakta okolo vitamínu D a jeho suplementace, tak zjistíme, že si takto s ohledem na zdraví nepřilepšíme, ale dokonce zpravidla přihoršíme. A neplatí to jen o suplementaci „vitamínu“ D – suplementační průmysl je průmysl jako každý jiný a v tomto případě tedy velmi ziskový, protože většina lidí na pohodlné a slibné „magické pilulky“ slyší a neváhají za ně utrácet peníze. Je to stejné jako u farmaceutického průmyslu a prodej syntetických farmak – hlavní cíl je prodat, lépe řečeno opakovaně prodávat a bez ohledu na zdraví (navíc trvale zdravá společnost výhodná není, moc se na ní nevydělá ani není tak snadno ovlivnitelná). 

Tento článek je pro mnoho lidí zásadním čtením podobně jako článek o PUFA omega-3 a o-6. Pokud článek připadá někomu „složitý“ nebo „dlouhý“, tak je to v pořádku. Zdraví není rubrika v bulvárním časopise, je normální mu věnovat nějaký čas a studium pro pochopení nezbytných souvislostí „proč“. Také je normální se opakovaně k informacím vracet, pokud jim napoprvé nerozumíme nebo si je nepamatujeme (navíc zde najdete již zpracované informace na jednom místě…). Systém (tj. nemocnictví, ale spadají sem i nefunkční „alternativy“) trvale zdravou a tedy nezávislou společnost nepotřebuje, proto nabízí zdánlivě jednoduchá a zkratkovitá „řešení“ a bez nutnosti větších životních změn. Je ovšem bláhové si myslet, že bez pochopení základů fyziologie  a vlastností daných látek (ono „proč“), instantními postupy, zázračnými přístroji či polykáním suplementů nebo farmak si dlouhodobě zlepšíte kondici, vyléčíte z nemocí a napravíte neefektivní metabolismus, který jste si podrývali roky až celá desetiletí (v případě dospělých). Stejný princip platí i u domácích zvířat. 

V článku se dozvíte dále základní informace o dalších vitamínech a minerálech a nebo úskalí, která souvisí se suplementací mikroživin jako takovou. S tím souvisí také pro mnohé lidí stále neobvyklý pohled na (i)relevanci a význam výsledků krevních testů nebo různých vyšetření. V závěru si přečtete shrnutí benefitů slunečního záření (kromě tvorby vitamínu D) a vyvrácení lží o tom, že je slunce  příčinou rakoviny kůže nebo o tom, jak jsou opalovací krémy zdravou „ochranou“ (jsou přímo karcinogenní).

Význam vitamínu D

Vitamínu D je věnována již řadu let velká pozornost. Faktem je, že je důležitý – stejně tak ale jsou důležité i jiné vitamíny, minerály či (pro)hormony! Prokázalo se, že vitamín D podporuje zdravé fungování imunitního systému, snižuje zánětlivost, pomáhá předcházet většině forem rakoviny (včetně rakoviny kůže), kardiovaskulárním a autoimunitním chorobám, cukrovce. Je nezbytný pro vstřebávání a využívání vápníku (D se podílí na produkci osteokalcinu – proteinu produkovaném kostními buňkami. Osteokalcin váže vápník v kostech a zubech. Bez dostatku vitamínu K2 však zůstává osteokalcin neaktivní a vápník se usazuje v měkkých tkáních, vzniká kalcifikace). Pomáhá udržovat zdravou svalově-kosterní strukturu a napomáhá zdravému fungování mozku (včetně prevence psychických poruch, depresí apod.). Hraje také důležitou úlohu v rovnováze ostatních mikroživin v těle (vitamínů, minerálů) a jejich vstřebávání. V těle působí také jako antioxidant.

Ze své podstaty je vitamín D (neboli sekosteroid) spíše steroidním hormonem nebo prohormonem než vitamínem. Má také několik forem (což je, jak ještě uvidíte, zcela zásadní fakt z hlediska škodlivé suplementace vit. D3) a na ty se štěpí tak, jak organismus potřebuje (pokud ho přijímáme z přirozených zdrojů a v kontextu fyziologicky správného životního stylu a stravy, kde nejsou antinutrienty, PUFA a nadbytek nestravitelné vlákniny, které zabraňují vstřebávání živin a narušují metabolismus.

O vitamínu D se hodně hovoří i v souvislosti s virovými infekcemi a podporou imunity při dalších infekcích i autoimunitních obtížích – pokud však nedošlo k odstranění fyziologických fyzických stresorů a psychických stresorů a není tam tedy pro-metabolická strava a životní styl, tak ani dostatek „Déčka“ příliš nezmůže (rozcestník k tomuto „základu“ najdete v Přát si zdraví nestačí). Suplementace D3 je pak přímo škodlivá a lidé si dlouhodobě přihorší. Tím je myšleno užívání D3 nezávisle na přípravku (samozřejmě, pokud užíváte podobný přípravek jako je široce přdepisovaný Vigantol v sójovém/PUFA oleji, tak je destruktivní vliv na zdraví ještě znásoben).

Vitamín D je prohormon, tělo si ho na základě stimulů a podle své potřeby umí vytvořit samo. Nejvíce vitamínu D a nejlépe využitelného pro naše tělo získáme z přirozených zdrojů a to na základě slunečního UVB záření, kdy se jeho vlivem vytváří vit. D v kůži. To se děje za předpokladu, že se vystavujete slunci bez krémů se syntetickými UV filtry, které jsou více než problematické i z dalších důvodů (viz níže pasáž „Rakovina ze slunce?“). Nejúčinněji to bývá mezi 11:00 – 15:00 ke konci jara a v létě; geografická poloha však zde hraje také velkou roli. Typy lidí mající tmavší pokožku potřebují zpravidla slunečního záření více než lidé se světlou pokožkou, aby vytvářeli dostatečné množství vitamínu D. Je to kvůli melaninu v kůži, který tvorbu vit. D snižuje.

Jedna z nejznámějších hlášek přesvědčující k nezbytné suplementaci vit. D3 je: „v zimě ale svítí slunce méně!„. Stojí pak tedy k zamyšlení, co dělali naši předci v zimě bez suplementace na většině míst ve světě. Tělo si umí poradit a se zdroji hospodařit (pokud mu neklademe překážky v podobě nefyziologické stravy a dalších faktorů!). Vitamín D je v mnoha částech světa vlastně sezónní vitamín/hormon. Ve většině případů se nerada odvolávám na předky, protože to o zdraví nemusí ještě vypovídat a jejich tehdejší podmínky a situace nemusí být pro nás relevantní (mnoho věcí dělali z nouze a/nebo že neměli informace stejně jako mnozí lidé dnes). Ale tady to dává vzhledem ke slunci a prohormonu D smysl.

Je taky velmi troufalé s jistotou tvrdit, že ho má většina lidí nedostatek, když nelze nikdy přesně spočítat, kolik skutečně ze slunce a z potravy přijímají (ze slunce je to prakticky nezměřitelné).

V menším množství se efektivní forma vit. D nachází také v některých konkrétních živočišných potravinách, v jejich tuku (bio vaječné žloutky, bio či grass-fed játra, bio či grass-fed mléko a mléčné výrobky kravské, kozí, buvolí a ovčí – více o nich např. ve FB příspěvku Králové sýrů; konkrétní výčet vhodných mléčných výrobků a nebo jak je zařazovat, pokud máte s nimi kvůli poškozenému trávení a imunitě zatím obtíže, naleznete v e-booku nebo to probírám individuálně s klienty v konzultacích). Musí to být ale produkty ze zvířat, která se pásla na trávě a byla také přirozeně venku na slunci, nikoli zavřená celý život bez pohybu, bez slunce a jim přirozené potravy v halových velkochovech. Vitamín D je také v krevetách a ústřicích.

Obojí – slunce a potraviny na vit. D bohaté – je potřeba zařadit do kontextu pro-metabolické stravy a jejích zásad, které vycházejí z fyziologie a toho, co tělo (ne)potřebuje už od buněčné úrovně. Potom předcházíte riziku nejen deficitu živin, ale také rozvoji zdravotních stavů, které následně správnému vstřebávání živin z potravy zabraňují. Také nepřijímáte velké množství PUFA a antinutrientů, které narušují metabolismus, hormonální rovnováhu, trávení a také vstřebávání vitamínů a minerálů.

Proč nesuplementuje (nejen) vit. D3 – dospělí i děti

1. Negativní vliv na imunitu
Autoimmunity Research Foundation (Prof. Trevor Marshall, Ph.D.) předložila několik důkazů o tom, že nadbytek D3 z potravinových doplňků může ve skutečnosti potlačovat imunitu a narušovat její správné fungování. Nízká hladina vit. D u některých lidí může být ve skutečnosti důsledkem chronického onemocnění/problému či oslabené imunity, nikoli jejich příčinou. Užívání doplňků tedy potom není řešením.

Vitamín D2 se nachází v některých rostlinných potravinách, je biologicky neaktivní a k tomu, abychom ho mohli využívat, potřebujeme působení slunečního světla a 7-dehydrocholesterolu (7DHC) – prekurzor prospěšného cholesterolu a látka, která se při vystavení UVB paprskům mění na vitamín D3.
Další forma je vit. D3 (cholekalciferol) živočišného původu, který je sám o sobě ale také neaktivní a dělí se na další dva metabolity:

1,25-dihydroxycholekalciferol D3 (vzniká vnitřně při metabolismu vit. D3), se zdá býti nejpříměji zodpovědný za aktivaci imunitního systému skrze aktivaci nukleárního receptoru vitamínu D a reguluje využívání vitamínu D v těle.
25-hydroxycholekalciferol D3 je převažující forma vitamínu D3 v krvi (a která je i měřena jako hodnota v krevních testech), která však může ve skutečnosti deaktivovat zmíněný nukleární receptor, pokud je to zrovna nezbytné a užitečné, a nebo pokud užíváme nadbytek D3 z doplňků. Vitamín D je sekosteroidní hormon – tělo si ho reguluje podle svých potřeb, potravinové doplňky s D3 mohou imunitu potlačovat a tělo se potom nedokáže účinně vypořádat s nemocí/infekcí.

2. Není jen „nějaký jeden vit. D3“ – nedostatek vs. dostatek

Většina lidí si představuje, že při suplementaci přijímá pouze „nějaký jeden vit. D3“, který v těle nějak univerzálně funguje. Jak již ale bylo zmíněno výše, vit. D3 (cholekalciferol) je stejně jako D2 taktéž neaktivní a vzniká v kůži na základě UVB záření ze 7-dehydrocholesterolu nebo ho někteří přijímají (bohužel) v suplementu. V játrech se mění na biologicky neaktivní 25-hydroxycholekalciferol (25-OHD, kalcidiol), který je dále z krve vychytáván ledvinami a je hydroxylován převážně v ledvinách a částečně v případě potřeby i v jiných tkáních na aktivní 1,25–dihydroxycholekalciferol (1,25(OH)₂D, kalcitriol). Ukázalo se, že lidé, kteří mají chronické onemocnění (zejména u chronických imunitních obtíží), mohou mít 25-OHD nedostatek, zatímco 1,25(OH)₂D dostatek nebo nadbytek. Suplementací si pak tedy sice 25-OHD „doplní“, ale zároveň vždy dochází k přeměně na formu 1,25-dihydrocholekalciferol, což může už i tak jeho zvýšené množství ještě navýšit. To má potom nejen negativní vliv na imunitu, ale i na další procesy v organismu.

Navíc pokud suplementujeme D3, nutíme jít tělo jen jednou cestou a nevyužít si vitamín D tak, jak potřebuje. Nejen, že se D3 dělí na již zmíněné metabolity 25-OHD a 1,25(OH)₂D. Ale než se vůbec D3 vytvoří ze 7-dehydrocholesterolu (7DHC) díky působení slunce, tak může dojít dle potřeby k tvorbě  ještě úplně jiných forem než je D3! Těch je velké množství, jak znázorňuje obrázek výše. Klikněte na něj a zvětšete si ho…

Prohormon D má také vliv na expresi až tisícovky genů, takže i tím ovlivňuje mnoho zdravotních procesů.

3. Provázanost procesů a vztahů mezi živinami;
vit. K2 a E;
D3, vápník a kalcifikace.
Všechny živiny v těle působí ve vzájemných provázaných vztazích. Výzkum však studuje živiny izolovaně a nepřirozeně rozškatulkovává to, co příroda nikdy nerozděluje. Mnohdy se nemluví o kofaktorech, které jsou nezbytné pro optimální působení konkrétní živiny a nebo zabraňují jejich nerovnováze.

V každé buňce na každý receptor vitamín D se nacházejí dva receptory pro vitamín A (mluvíme o skutečném vitamínu A z živočišných potravin – retinolu. Nikoli o rostlinném barvivu betakarotenu). Pro jejich zdravé působení je nezbytná jejich relativní rovnováha, působí synergicky a nefungují izolovaně. Nadbytek jednoho z nich může způsobit nedostatek druhého. Individuální potřeby se však mohou u každého i výrazně lišit. Pokud je navíc jeden z těchto vitamínů nedostatečný a druhý má v poměru k němu hladinu znatelně vyšší, může ten první působit relativně toxicky již při nízkém množství z důvodu této nerovnováhy.

Dalším důležitým kofaktorem je potom také vitamín K2 a některé doplňky s D3 ho zároveň obsahují. Vit. D3 totiž zvyšuje spotřebu K2, magnézia a naopak enormně zvyšuje vstřebávání vápníku (proto vede ke kalcifikaci tkání – viz níže). Je faktem, že většina lidí je na K2 spíše deficitní – zejména, pokud nejedí bio játra, bio vaječné žloutky, máslo a tvrdé sýry v bio kvalitě nebo ze zvířat pouze pasených (tzv. grass-fed, krmené trávou) a to ještě v celém správném kontextu pro-metabolické stravy, kde nic nechybí, ale ani nic škodlivého nepřebývá.
Daleko pozitivnější význam pro zdraví tak tedy může mít suplementace samotného vitamínu K2 (MK-4 a MK-7) bez D3, protože kombinací D3 + K2 škodlivý vliv D3 na mnoha úrovních vyvážit nelze. Suplementaci K2 ve vhodné podobě doporučuji však u lidí, kteří vědí skutečně co dělají a hlavně jedí pro-metabolicky, mají uchopený „základ“ (tzn. mají pročtený e-book a řídí se jím, případně jsme i následně řešili v rámci individuální spolupráce jejich stav v konzultacích a jaké účinné látky jsou pro ně vhodné).

Vedle K2 pak může být bezpečná ještě suplementace vitamínu E (mix tokoferolů), hlavně pokud dlouhodobě K2 užíváme. K2 totiž zvyšuje jeho spotřebu v těle. Jeho spotřebu však zvyšuje zejména konzumace PUFA omega-3 a omega-6. Na rozdíl od většiny vitamínu a minerálů je ho v potravě nedostatek a to zejména pokud chcete zvrátit škodu způsobenou konzumací a používáním PUFA (včetně těch dlouhodobě uložených v tkáních). Vitamín E je zřejmě největší antioxidant; částečně zmírňuje oxidaci PUFA a jejich destruktivní dopad. Což neznamená, že byste je měli a mohli s vitamínem E bezpečně jíst (u PUFA nejde zdaleka „jen“ o oxidaci, co se týče jejich fatálních dopadů). Ale je to spíš částečná kompenzace negativ, když se pod jakýmkoli výraznějším stresem uvolňují z tkání do krve kvůli zvýšení kortizolu a adrenalinu. Každý z nás „v moderní době“ má PUFA kvůli jejich konzumaci už od dětství uložené v tkáních v množstvích neslučitelných se zdravím, je to většina tukových zásob; jejich obměna může trvat 3-4 roky od chvíle, kdy koncentrované zdroje PUFA přestaneme jíst a používat na kůži v syntetické i přírodní kosmetice. Vitamín E zmírňuje oxidaci PUFA také na slunci (chrání kůži). Dále je to mj. „vitamín plodnosti“, má anti-estrogenní efekt.
U vit. K2 i vit. E se ale musí jednat o kvalitní produkt, kde je nosným olejem buď MCT nebo olivový olej; u vitamínu E pak nechcete pouhý alfa tokoferol.

Jedním z dalších příkladů řetězce provázanosti je také například to, že vitamín E pomáhá v těle recyklovat vitamín A, vitamín A zase pomáhá správnému využití zinku. Zinek a měď se musejí nacházet v těle ve správném poměru. Pokud suplementujete izolovaný zinek, zvyšujeme produkci proteinu metallothioneinu. Ten se v játrech váže na měď a způsobí, že nejsme schopni vstřebat měď z potravy (lidé jí i tak jedí málo), neprodukujeme ceruloplasmin (bílkovina, která na sebe váže až 95 % mědi v krvi a zajišťuje její transport do tkání) a nedochází ke správné regulaci železa a kyslíku, ceruloplasmin působí také jako antioxidant. Nejlepším způsobem, jak navýšit přirozený a nejlépe využitelný zinek, selen, měď a B3, je prášek z mrazem sušených ústřic.

D3, vápník a kalcifikace tkání:
Dalším důležitým příkladem rovnováhy mezi minerály a vitamíny může být vápník, pro jehož optimální vstřebání jsou nezbytné adekvátní hladiny vitamínu A, D, E, K, magnézium, bor a také tuk, proteiny a sacharidy (s převahou jednoduchých cukrů) v rámci pro-metabolické stravy (kromě veřejných článků na webech, Facebooku a podcastu ji na jednom místě shrnuje a především uvádí do praxe e-book).

Suplementace D3 způsobuje hyperkalcemii a kalcifikaci měkkých tkání; organismus vápník „nestíhá“ ukládat do kostí a zubů. Nepomáhají tomu vůbec ani nevyužitelné formy vápníku, které lidé běžně jedí nebo dávají svým zvířatům (viz níže). Kalcifikaci by mohl zvrátit vitamín K2, tedy vyšší dávky suplementované v jeho dobře využitelné formě. Jenže nikdy nelze brát tolik, aby to kalcifikaci při suplementaci D3 (nebo také syntetického vápníku) zvrátilo. Suplementace vit. D výrazně zvyšuje potřebu vit. K2 a zároveň zvyšuje vstřebávání vápníku ve střevech. Je to začarovaný kruh.

Vápník získaný z živočišných potravin je samozřejmě nezbytný a pro zdraví stěžejní (pro lidi je nejlépe využitelná forma vápníku v mléce a mléčných výrobcích; pro psy a kočky pak v syrových kostech, případně prášku ze sušených vaječných skořápek). Ale dlouhodobě mnoho z nás přijímá také vápník v jeho nevhodné, nevyužitelné formě a to z nefiltrované vápenaté vody, nevhodných minerálek (téměř všechny kromě Magnesie), v rostlinné formě z některých zbytečných rostlinných potravin (špenát, ořechy, luštěniny, mák apod.), někteří ze suplementů vápníku (a psy, kočky a hospodářská zvířata ještě z granulí, konzerv a kupovaných krmných směsí). To vše jsou pro organismus obtížně využitelné formy způsobující taktéž kalcifikaci – vápník se ukládá tam, kam nemá. Dochází také k zatěžování orgánů, které musí nevyužitelný vápník odbourávat a/nebo se v nich usazuje (ledviny, játra, srdce, střeva), v krajním důsledku může dojít k jejich selhání (zejména ledvin). Nevyužitelný vápník přispívá k tvorbě kamenů.

Většina lidí (a zvířat) již má do nějaké míry kalcifikaci měkkých tkání započatou. Kromě právě zmíněného je jejich strava bohatá na fosfor (obiloviny/luštěniny, ořechy, semena, svalové části masa) a zároveň chudší na vápník z vhodných mléčných výrobků (a u masožravých a všežravých zvířat ze syrových kostí, případně prášku ze sušených vaječných skořápek). Fosforu je v poměru k vápníku příliš mnoho. Taková strava působí degenerativně, zvyšuje parathyroidní hormon a podílí se tak na odvápňování kostí/zubů a kalcifikaci měkkých tkání (jednoduše řečeno tělo si při nedostatku vápníku ze stravy a nadbytku fosforu bere vápník z kostí a zubů, vápník se pak ukládá, kde by neměl  a není tam, kde být má).

Nadbytek fosforu a zároveň nedostatek vápníku může vést k poškozování ledvin a dalších orgánů. Fosfor není sám o sobě nepřítel (a je chyba se mu v rámci různých „diet“ vyhýbat a ochuzovat sebe nebo nedejbože masožravá zvířata o maso a vnitřnosti). Jen je potřeba krmit sebe a zvířata v celém správném kontextu – a to fyziologicky přirozenou stravou, kde vše do sebe zapadá, nic nechybí, ani nepřebývá.

Také PUFA tuky a nadbytek antinutrientů či vlákniny narušuje metabolismus, hormonální rovnováhu a také zabraňuje přímo vstřebávání vitamínů a minerálů z potravy, narušuje tvorbu vitamínu D a tím narušuje další procesy. To obsahuje nejen vyloženě junk-food/průmyslově zpracovaná strava, ale patří sem také strava mnoha lidí, kteří jedí domněle „zdravě“, přičemž to fyziologicky zdravé není.

Mnozí se smějí, když jsem občas ve FB příspěvcích nazývala D3 jako „jed na krysy“.  Legraci si však nedělám, protože je skutečně součástí některých rodenticidů: má pomoci krysám zastavit srdce a také (jako u člověka) způsobit kalcifikaci tkání. Pozoruhodné je, že o tom píše i česká Wikipedie 🙂 Warfarin se také využíval jako rodenticid. On a další farmaka na srážlivost krve (antikoagulancia s výjimkou kyseliny acetylsalicylové) způsobují mimo další závažné „vedlejší“ negativní účinky také odvápňování kostí/kloubů/zubů a kalcifikaci měkkých tkání (usazování vápníku mj. tím, že blokují vit. K2), takže pak můžou vést až k infarktu a mít fatální dopad.

Více podrobností k tématu antikoagulancia si můžete poslechnout v 9. díle podcastu v minutě 41:32. Podobné dopady – mimo jiné – mají také statiny. Tato syntetická farmaka, jako většina jiných, neřeší příčinu obtíží, na kterou jsou předepisovaná, neumožňují organismu se zotavit a mají v konečném důsledku fatální dopad. Pokud je berete dlouhodobě, je zpravidla vhodnější vysazovat postupně a zcela nezbytné je vedle toho začít jíst a žít pro-metabolicky (a tím řešit příčinu svých obtíží a zahájit nápravu metabolismu). Nelze jen vysadit a nic jiného nedělat, lépe řečeno nezačít s přístupem ke zdraví na základě fyziologie.

V neposlední řadě k suplementům a rovnováhou mezi živinami je dobré vědět:
Suplementací jednoho vitamínu či minerálu můžete „okrádat“ organismus o jiný nebo snížit jeho absorpci. Z toho vyplývá, že je nejvhodnějším řešením přijímat mikroživiny z kvalitních živočišných potravin (a částečně z ovoce), v kontextu pro-metabolické stravy, která podporuje hormonální rovnováhu, trávení, imunitu, nervový systém a psychiku a nezvyšuje stresové hormony a zánětlivé procesy.

Důležité je také zmínit, že mnoho potravinových doplňků obsahuje v kapslích a tabletách přidané balastní látky (protispékavé látky, pojiva, barviva, škroby-plnidla, zahušťovadla, stabilizátory a konzervanty), které samy o sobě jsou pro organismus a trávicí trakt přítěž, některé jsou nestravitelné a přímo zdraví škodlivé. Paradoxně tak lidé užívají konkrétní látku pro svoje zdraví, ale škodí jim onen balast v přípravku (pokud není škodlivá i ona „účinná“ látka). Přičemž vitamíny a minerály (kromě vit. K2, E) v této syntetické či rostlinné formě přijímat nechceme z důvodů, které si tu v tomto článku vysvětlujeme. I kdyby to byl „čistý“ doplněk bez vedlejších látek. 

4. Vyřazení škodlivin = zlepšení
Mnoho lidí vč. mých klientů je překvapeno, že když přestanou škodlivé suplementy užívat, tak nejenom, že necítí dlouhodobě rozdíl z užívání, ale cítí často zlepšení. Typické je to u „suplementační šestky“, která umí udělat svoje a to nikoli v pozitivním slova smyslu. Dokonce může být samotnou příčinou i vážných zdravotních obtíží: D3, omega-3/rybí oleje, zinek, vápník, kyselina askorbová (vit. C vyráběný z GM kukuřice) a železo**. Není to zdaleka úplný výčet nevhodných suplementů, ale jak bylo vysvětleno výše, lidé je v současné době nejčastěji v zájmu zdraví chybně suplementují.

** Železo je minerál, kterého máme v těle (hluboko v tkáních) kvůli současnému životnímu prostředí uloženo nadbytek! Nikdo ho nepotřebuje suplementovat tak, jak se široce doporučuje (např. veganům, těhotným, lidem s podváhou, při zjištěné tzv. „anémii“). Kvůli kyselým dešťům a chemickým-syntetickým hnojivům je v pramenité, kohoutkové a nefiltrované vodě a v půdě, v rostlinných potravinách, které v této půdě vyrostly, v některých potravinách, které se o něj začaly po 2. světové válce obohacovat a od dětství jsme vystaveni jeho nadbytku. Je to mimochodem i jeden z důvodů, proč jsou velmi nezdravé módní zelené šťávy (celer, špenát, kadeřávek…), zelené prášky (ječmen, kelp a jiné řasy) a „ozdravné“ protokoly, které je doporučují – kromě antinutrientů a případně pesticidů obsahují množství rostlinného železa a těžké kovy.

Anémie z „nedostatku“ železa je u většiny lidí chybná diagnóza a znamená dokonce i pravý opak. Nízká hladina železa v krvi neznamená nedostatek železa (potřebu ho zvýšit) a vypovídá o jiných procesech, které v těle probíhají a které je potřeba řešit: neoptimální funkce štítné žlázy, narušené zdraví GIT, problém s regulací železa – nejčastěji nedostatek mědi (z jater, ústřic), laktoferinu a vitamínu A z živočišných zdrojů, které hrají v metabolismu železa zásadní roli, a proto se drží železo uložené v tkáních a neukazuje v krevním oběhu. O problematice železa najdete podrobnější informace ve FB příspěvku Železo, uprostřed článku Je maso zdravé? a naráží na něj i článek o toxických, degenerativních, estrogenní, imunosupresivních a v těle teplokrevných živočichů vždy oxidujících PUFA vč. omega-3. Ty totiž, mimo jejich jiné destruktivní dopady, společně se železem a estrogenem vytváří tzv. lipofuscin (oxidace a degenerace tkání) a jsou esenciální leda tak pro vznik rakoviny, obezity, diabetu, demence, neurologických a degenerativních onemocnění u lidí i domácích zvířat (obsahují je veškerá průmyslová krmiva, granule/konzervy, tučné ryby, rybí oleje, rostlinné oleje s výjimkou kokosového, drůbeží kůže; krmné směsi pro hospodářská zvířata, sója, semena).

5. Proč? Byznys s (ne)zdravím, pohodlností a naivitou.
Tato výše zmíněná fakta o neprospěšnosti mnoha populárních suplementů jsou málokdy ve „světě zdraví“ probírána a lidé jsou ponoukáni ze všech stran suplementovat syntetické (či rostlinné) vitamíny a minerály jako samozřejmost a nebo minimálně při řešení zdravotních obtíží. Proč? Mnoho lidí vědomě i podvědomě touží (i když je to naivní) po zdánlivě jednoduchých, rychlých, instantních řešení. Líbí se jim a  nebo mají zažitou představu „magické pilulky“, která se spolkne, nevyžaduje žádné velké úsilí, změnu, stojí „jen“ ty peníze a „něco“ napraví nebo aspoň „doladí“. I když je samozřejmě dětinsky naivní si myslet, že jakákoli látka (a to byť by byla velmi účinná!) či přístroj dokáže spravit roky a desetiletí poškozování metabolismu fyziologicky škodlivou stravou a dalšími faktory, které tam doposud byly. Suplementační průmysl však využívá velké poptávky a lidské naivity, pohodlnosti a ochoty za „magické pilulky“ platit (to samé lze aplikovat i na přístup k domácím zvířatům).

Toto téma pro lidi i zvířata jsme řešili v 10. díle Pro-metabolického podcastu Společnost náhražek 1 a 11. díle Společnost náhražek 2 (kde je mj. i velká pasáž o problematice syntetických farmak, stejný princip „magických pilulek“ jako suplementy)! Nenechte si tyto dva díly ujít, je tam mnoho zcela stěžejních i zajímavých témat ze současného prostředí. V popisku pod videem je časová osa se seznamem témat. 

Navíc se ocitáme v dobře promyšleném obchodním řetězci: nemocnický systém – farmaceutický (a suplementační) průmysl – potravinářský průmysl. Více k tématu např. na stránce O mně nebo v příspěvcích na Facebooku EliHealth. Prodej suplementů je podobně výnosný byznys jako farmaceutický průmysl a jeho „léky“ a vakcíny. Jsou to dvě strany téže mince, jedna a ta samá agenda, která ke zdraví (nikoli náhodou) nevede. Jedna strana mince (vakcíny, syntetická farmaka) je akorát zaměřena na tu většinu společnosti, která stále ještě současnému zdravotnictví (nemocnictví) bezmezně věří; ta druhá (některé suplementy, vitamíny/minerály, omega-3) potom na ty, kteří se už rádoby o své zdraví starají o něco více, než ona první skupina.

I mnoho „alternativních“ guru tyto suplementy nebo nevhodné postupy více či méně vědomě propaguje, pro zdravíchtivé lidi jsou pastí či další slepou uličkou v rámci celého nemocnického systému. Tomu o dlouhodobé zdraví, pohodu a nezávislost lidí nejde, protože na takových lidech se moc nevydělá a nejsou dobře ovladatelní. Na tom se paradoxně mnoho tzv. alternativců shoduje a např. vakcíny či škodlivá farmaka alespoň navenek a teoreticky odmítá (do té doby, než je to tzv. „vážné“, neví si rady kvůli svému fyziologicky nefunkčnímu přístupu a do systému se pro „pomoc“ a škodliviny vrátí). A tak je zajímavé, že (když už tedy nerozumí a nechtějí rozuměr fyziologii, biochemii a nutným souvislostem) se aspoň nezamyslím, proč jsou zrovna některé suplementy dostupné na každém rohu (vč. běžných obchodů, obchodů „zdravé“ výživy, lékáren, ordinací) a tak masivně doporučované…

Skutečně a trvale funkční přístup ke zdraví musí stát na komplexních souvislostech, čerpat z fyziologických/biologických faktů a neopírat se o zaplacenou „vědu“ nebo již ustálené mýty na principu jedna paní povídala. To se ovšem přesně tady všude okolo v posledních desetiletích děje. Nejenom „oficiální“ zdravotnický systém, ale i většina „alternativních odborníků“ vyloženě svými radami škodí, protože fyziologická fakta v souvislostech uchopená nemají. Více se o tom bavíme v jiných článcích na webech, například Zdraví jako automobil… přirovnání pro všechny organismy, dospělé, děti a zvířata nebo v článku Přát si zdraví nestačí (k životu a to ani k pokročilému věku mimochodem žádné nemoci automaticky nepatří, jak si zde mnozí stále myslí).

6. D3 – průmysl sám o sobě, historie
Zrovna vitamín-prohormon D3 je podobně jako omega-3 suplementy a rybí oleje celá odnož farmaceutického a potravinářského průmyslu. A výnosná. V r. 1925 učinil biochemik Harry Steenbock na University of Wisconsin objev, na základě kterého vznikl první patent na vitamín D. To zároveň položilo základy pro The Wisconsin Alumni Research Foundation. WARF drží patenty na vitamín D, které představují jedno z nejúspěšnějších a nejvýdělečnějších intelektuálních vlastnictví v historii. Univerzitě vydělávají desítky milionů USD za rok. V průběhu století se portfolio WARF týkající se vitamínu D významně rozrostlo daleko za původní objev a to díky vývoji farmaceutických, syntetických forem „vitamínu“. Mnoho dalších má zájem na tom vydělávat – americký úřad patentů má přes 1000 žádostí pro analogy vit. D (syntetické látky, které by měly mít minimální kalcemické a negativní vlastnosti) nebo pro jeho další testování. Současnému obchodu pomohla velmi The Vitamin D Council v čele s John J. Cannellem, M.D., psychiatrem, který dlouhodobě prezentuje vit. D jako jednu z nejdůležitějších látek, prodává suplementy a testy. Kromě farmaceutického průmyslu a obchodu se suplementy má na D3 zájem také potravinářský a mlékárenský průmysl – přidávají D3 do průmyslově zpracovaných potravin, krmiv pro zvířata, ale i do mléka a mléčných výrobků.

Jen v USA je objem trhu se suplementy téměř 80 miliard dolarů v r. 2025. Jeho pravděpodobnostní růst se odhaduje z 85,5 miliard USD v r. 2026 na přibližně 190 miliard USD v r. 2035. Největší podíl představují právě vitamíny a minerály.
— precedenceresearch.com („What is the U.S. Dietary Supplements Market Size?“)

7. Problém s určením optimálního množství

Jak již bylo zmíněno výše, tak je zde ještě jedno důležité úskalí suplementace: i kdybychom chtěli přes výše uvedená negativa suplementovat, tak je velmi obtížné určit přesně optimální množství D3 ze suplementu pro konkrétního jedince. A to je důležité a není to legrace, vzhledem k povaze D jakožto prohormonu. Doporučované množství se může pohybovat v širokém rozpětí podle potřeb jedince (např. zda jde o udržovací dávku nebo pro osoby s autoimunitním onemocněním). Doporučené dávky a údaje, od kterých se odvíjí (např. údaje zjištěné při zkoumání množství vit. D přijímaného ve stravě u původních společností lovců a sběračů), nezahrnují vit. D, který se vytváří v těle na základě slunečního záření. To je ale těžko předvídatelný proces, který závisí na zeměpisné poloze, ročním období, hustotě receptorů pro vit. D a metabolismu u konkrétních jedinců… Dalšími faktory jsou věk, barva kůže, aktuální počasí (oblačnost, mlha, městský ozón), délka pobytu na slunci i jakým způsobem se slunci vystavujeme, naše strava a celkový životní styl.

Nikdo nikdy nemohl a ani nám nemůže přesně spočítat, kolik prohormonu D skutečně ze slunce a z potravy přijímáme a tvrdit, že nemůžeme míst dostatek pro zdraví. Stejně tak je nesmyslné upřednostňovat prohormon D před jinými látkami. Většina lidí zde nejí a nežije v souladu s fyziologií, proto mají obtíže. Nemůže za to „nedostatek vitamínu D“. 

Na zjištění hodnot vitamínu D se nejčastěji u nás využívají nespolehlivé a často o ničem nevypovídající krevní testy (viz níže), přičemž norma vit. D je nastavená v poměrně velkém rozpětí a naprosto dostatečná pro zdraví může být i dolní hranice normy nebo lehounce pod normu, když vám ji zjistí. Jenže jak jsme si zmínili výše, je to ryze individuální a nikdo vám to vlastně nepoví, co je už málo a co není. Podle různých odborníků je optimální rozpětí sérového 25-hydroxycholekalciferolu přibližně 50-80 ng/ml, terapeutická dávka při léčbě (autoimunitních) nemocí potom 70-100 ng/ml. Nestačí také měřit jen 25-OHD, který se měří nejčastěji, ale také 1,25-dihydroxycholekalciferol a sledovat obě hodnoty dlouhodobě, opakovaně. To tu nikdo nedělá a i kdyby, nikdy to nebude přesné kvůli faktorům, které výsledky zkreslují i kvůli pochybně stanovené normě. 

S přihlédnutím ke všem výše zmíněným faktům, suplementaci „vitamínu“ D3 nedoporučuji. Už dávno ale nejsem překvapena, jak je „odborníky“ ze všech koutů světa zdraví lidem doslova tlačen a to od útlého věku.

Slunce a správný kontext vyhrává; shrnutí

Nejlepším nástrojem pro tvorbu prohormonu D tedy asi navždy zůstane sluneční (UVB) záření, jak bylo i s konkrétními podmínkami pro jeho účinnost popsáno v první části článku (kapitola Význam vitamínu D). Díky tomu si tělo může vytvářet D jak jej potřebuje a kdy jej potřebuje. Jako lidská rasa jsme se vyvinuli venku, v přírodě, na slunci. Pokud nejste na slunce zvyklí nebo na něj citliví, samozřejmě se nemůžete zpražit doruda nebo nechat se schvátit vedrem. Zkuste kůži postupně slunci vystavovat, zvykat si po krůčku, kolik zvládne, pobyt na slunci prodlužovat. Bez opalovacích krémů s UVB faktory. Jak je to v zimě, když u nás slunce tolik nesvítí, bylo rozvedeno také více v pasáži Význam vitamínu D.

Vitamín D obsahují také určité kvalitní živočišné výrobky (viz kapitola Význam vitamínu D). Jeho správné využití v těle zajistí také pro-metabolická strava, která obsahuje to, co z hlediska fyziologie potřebujeme a neobsahuje to, co metabolismus zásadně narušuje a co zabraňuje mimo jiné také vstřebání a využití minerálů a vitamínů. Pokud suplementujeme kvalitní tekutý vitamín K2 (který se jako jedna z výjimek může vyplatit), tak vždy bez D3. K2 přímo na D3 závislé není. D3 na K2 ano, ale i tak se pouhým doplněním K2 k D3 nevyruší negativní stránky D3 popsané v článku: zvýšené vstřebávání vápníku = kalcifikace tkání; zvýšená spotřeba K2 a magnézia; nucení organismu jít cestou skrze tuto formu D3, která zrovna nemusí být potřeba (forem, které se z cholesterolu a prekurzoru vit. D mohou vytvořit, je více!); dostatek či nadbytek formy 1,25(OH)₂D u většiny lidí…

Rakovina ze slunce? PUFA a životní styl!

Možná vás ještě napadá: jak je to s rakovinou kůže, kterou má na svědomí „zlé“ slunce? Příčinou vzniku rakoviny není přirozené sluneční světlo, UV lampy ani nepoužívání opalovacích krémů s UV filtry a dalších rádoby zázračných (zdraví vysoce škodlivých) běžně propagovaných přípravků. Problém je ale dlouhodobě zcela nevhodná strava a další faktory v rámci životního stylu, které vedou k metabolismu rakoviny. 

Z hlediska stravy hraje hlavní roli v rozvoji rakoviny u lidí i teplokrevných zvířat na prvním místě konzumace a používání PUFA tuků (polynenasycených mastných kyselin omega-6 a omega-3; zejména v rostlinných olejích jako slunečnicový, řepkový, sójový, bavlníkový, rýžový, lněný, konopný, arganový a všech produktech je obsahujících, v margarínech, rybích olejích a omega-3 doplňcích, ořechách, semínkách a olejích/výrobcích z nich, velkochovném tučném mase/vejcích/mléce, při konzumaci tučných ryb a tučné drůbeže (tučná stehna, drůbeží kůže, kachna a husa). Tyto anti-metabolické, prozánětlivé, estrogenní, imunosupresivní a na světlo, teplo (které je v teplokrevném těle) a tedy na oxidaci vysoce náchylné tuky poškozují DNA a metabolismus už od buněčné úrovně. Vedou mimo jiné ke vzniku nebezpečných volných radikálů. To je ale jen několik málo z jejich destruktivních vlastnostní, jak již vědí všichni moji klienti, známí a všichni ostatní např. z článku PUFA: toxické, nikoli esenciální, z mnoha příspěvků na FB EliHealth (např. PUFA o-3 a o-6: destrukce nerv. systému. Proč jsou lidé zpomalení („brain fog“), zlenivělí a nechápaví?) a nebo z jiných relevantních zdrojů.

Obecnou příčinou rakoviny z pohledu na neefektivní metabolismus a stresové hormony je estrogenová dominance u mužů, žen i zvířat, která tedy vzniká nejen konzumací PUFA. 

Mnoho lidí, kteří vyřadili veškeré koncentrované zdroje PUFA, se shodují v dramatickém zlepšení jejich tolerance slunečního záření a že se zřídkakdy na slunci spálí nebo mají ze slunce vyrážku. Kůže jim také nepigmentuje. Což není nic překvapivého vzhledem k vlastnostem PUFA a jejich působení v lidském těle: jakékoli PUFA, z jakýchkoli zdrojů a v jakékoli podobě jsou vysoce náchylné na světlo, teplo (už jen v lidském těle uvnitř i na kůži!) a oxidaci. „Sluneční“ nebo „stařecký“ pigment není náhoda ani to nejsou neškodné skvrny, je to lipofuscin (zoxidované PUFA v kůži, které vypovídají ovšem i o stejném stavu hluboko v tkáních a na orgánech a jsou projevem degenerace). 

Melanom, zhoubná forma rakoviny kůže, bývá mimo jiné spojován s nedostatkem vitamínu D. Co je však doporučováno? Natírat se opalovacími a jinými krémy s SPF v domnění, že tím předejdeme rakovině (nejen) kůže. Tím se ale naopak vystavujeme jejímu riziku. Jediný, kdo má užitek z opalovacích a mnoha dalších běžných kosmetických přípravků, jsou jejich výrobci a prodejci. Opalovací krémy kvůli syntetickým UV faktorům pozastavují tvorbu vitamínu D v kůži a také obsahují  další látky, které mají prokazatelně toxické, karcinogenní účinky a také působí jako hormonální disruptory (např. xenoestrogeny, narušují hormonální rovnováhu), jsou také alergenní – dráždí imunitu. Kromě toho jsou v jejich složení právě PUFA oleje. Ty jsou i ve většině běžně prodávaných přírodních, „non-toxic“ a bio certifikovaných kosmetických přípravků na bázi tuku/olejů! Celá tato problematika je konvenčními doktory a dermatology úplně nepochopená… a spíš tedy ze samotné podstaty zdravotnictví a farmaceutického-kosmetického průmyslu nezohledňovaná.

K tématu slunce, kůže, imunita, alergie, ekzémy doporučuji samostatný článek Jak se „chránit“ před slunce? + jakékoli alergie a ekzémy (u lidí a zvířat). Vyšel i v audio verzi na YouTube kanále EliHealth.

Další význam slunce a přírody

Tma a nedostatek světla může být pro organismus fyzickým stresorem. Slunce je dobré nejen pro tvorbu vitamínu D, ale také pro produkci buněčné energie (ATP) a efektivní metabolismus, imunitu, kvalitní spánek, správnou tvorbu některých hormonů a jejich rovnováhu… To jsou objektivní dopady. Subjektivně to tak vnímat každý nemusí – jsou lidé, kterým tma, zataženo a tzv. ošklivé počasí z pohledu na psychiku nevadí, můžou jim dokonce přinášet i klid a bezpečí.

Do přírody však pravidelně, ideálně denně (aspoň na pár minut!) je důležité chodit, ať už slunce svítí či nesvítí. Vědomě si na to vyšetřeme čas, bez výmluv, i když možná k přírodě takový vztah někteří lidé nemají, nechce se jim zrovna vyjít ven nebo mají „moc práce“. Pobyt na čerstvém vzduchu, zejména v lese a horách (kvůli CO2), ale i na louce a kdekoli venku, kontakt se zemí (chození bez bot) a půdou (práce na zahradě), péče o domácí zvířata má na náš zdravotní stav větší pozitivní vliv, než si možná uvědomujeme. Je to přirozené. 

Poznámka ke krevním testům, vyšetřením a hodnotám

Mnoho lidí má cestu ke zdraví spojenou s nutností chodit na krevní testy a vyšetření za účelem „prevence“, kontroly nebo jako součást řešení obtíží. Pokud si chcete téma v kostce radši poslechnout, tak doporučuji 10. díl Pro-metabolického podcastu od minuty 40:40. Zde je pak výčet několika bodů, proč nejsou jakékoli testy/vyšetření tím, co vám pomůže ke zdraví a proč je často nazývám „nic nevypovídajícími“ a nepracuji s nimi:

1) Norma je nastavená v poměrně velkém rozpětí u všech ukazatelů, nejen u vitamínu D, přičemž optimální stav (na kterém stále zdravě fungujete) je u každého individuální, ten vám žádný test ani nikdo druhý nemůže říct.
Populace je navíc čím dál tím nemocnější a hodnoty jsou zprůměrovány – mnoho laboratorních rozpětí je tedy nejen poměrně širokých, ale pro mnoho lidí nemusí mít význam. S kým se totiž porovnáváte? Tyto hodnoty neřeknou, jak jste na tom ve srovnání s normálními, zdravými lidmi.

To, co bylo neoptimální stavem před pár desítkami let, je teď často „norma“. Příkladem je obyčejná tělesná teplota – dnes je u lidí podstatně nižší a je to bráno jako „norma“, přitom je to již symptom utlumeného metabolismu a neefektivní štítné žlázy (teplota po probuzení nižší než 36,6 °C a přes den nižší než 36,6 – 37 °C). Nebo např. hladina testosteronu – dnes je u mužů „normou“ to, co bylo dříve už považováno za nízkou hladinu. „Norma“ pro hladinu cholesterolu (smyšlené, nahodilé číslo) se změnila v posledních letech již několikrát…

Rozpětí hodnot testů a výsledky diagnostických přístrojů také slouží převážně k odhalování patologických jevů, které mohou, ale nemusí být takto vyjádřeny a rozpoznány. Zdravotní problém se navíc rozvíjí již dávno před tím, než nastane viditelný patologický stav a to vám testy neřeknou! Pak jsou lidé překvapeni, kde se ty obtíže u nich či jejich zvířat „náhle“ vzaly, ať už na testy chodili nebo ne. Náhle natož náhodou to samozřejmě nikdy není, daná obtíž se rozvíjí prakticky roky uvnitř na hormonální úrovni, tkáních a orgánech na základě nefyziologické stravy a životního stylu. Akorát organismus toho vydrží hodně, a proto je lidem umožněno svůj nevhodný přístup ignorovat.

Platí to však i opačně – naoko „dramatická“ čísla vůbec nemusí vypovídat o realitě, tedy o tom, jak se ve vašem těle ona hodnota nebo výsledek konkrétně negativně projevuje nebo neprojevuje, jaký to má vliv na váš život a jak to skutečně ohrožuje nebo neohrožuje zdraví. Jsou to pořád jen čísla. Vy jste komplexní živý systém, který se do (mnohdy navíc zkreslených) čísel redukovat nedá.

V neposlední řadě jsou některé „normy“ uměle smyšlená a nevědecky odvozená čísla, neopřená o žádný faktický – fyziologický – základ. Slouží ale dobře zájmům farmaceutickému průmyslu a předepisování farmak (či suplementů). Příkladem může být označení „vysoké“ hladiny cholesterolu (hodnoty nad 200mg/dl nebo 5,2 mmol/l) a následné předepisování destruktivních statinů. O „zlém“ cholesterolu, který není vůbec zlý a jeho „vysoká“ hladina vypovídá úplně o něčem jiném, se můžete dočíst v článku Cholesterol: jak je to s ním doopravdy. Je tam i kapitola k vysokému krevnímu tlaku. 

Testy jsou také jedním z nástrojů, jak lidi držet v systému, aby se pravidelně vraceli a na interpretaci výsledků spoléhali (a na základě toho si nechali doporučit „léčbu“, která má většinou od skutečné nápravy metabolického poškození velmi daleko).

2) To, zda máte nějaký problém víte podle symptomů a podle toho, zda vás obtíže nějak omezují v životě i bez testování/vyšetření. Máte některé ze symptomů neefektivního metabolismu/štítné žlázy a hormonální nerovnováhy, které jsme řešili například v 9. díl podcastu (pasáž od 1:41:20)? Test, vyšetření, diagnóza na tom nic nezmění. Tak jako tak to musíte funkčně – pro-metabolicky řešit, pokud vám jde o dlouhodobé zdraví.

Na to lze navázat bodem 3), kdy bychom měli se svým zdravím nakládat odpovídajícím přístupem pořád a problémům úplně předcházet – tzn. věnovat se zdraví z fyziologického pohledu a to jak fyzickým tak i psychickým faktorům (stresorům), které jsou příčinou všech nemocí. Pro-metabolický způsob života je to, co je ta skutečná norma a je to taky skutečná a jediná prevence obtíží. Úsměvné je, že pro nemocnictví a jeho „zodpovědné“ klienty je prevencí (neboli „včasným záchytem“) chození  na testy a vyšetření, kde případně zjistíte, že UŽ problém máte! Když k tomu připočteme to, že metody systému, to, co je propagováno nebo minimálně tolerováno, jsou příčinou vzniku nemocí u většiny populace, tak je to ještě úsměvnější.

4) V těle se každým okamžikem každá buňka mění s tím, jak reaguje na podněty zvenčí i zevnitř. Tyto podněty přicházejí neustále, a tak se mění i tělesná biochemie, veškeré tělesné procesy. Co vám je naměřeno nebo zjištěno dnes, zítra by mohlo být úplně jiné (nebo někdy dokonce i za pár hodin), protože máte zrovna např. vyšší hladinu stresových hormonů a činitelů (kortizolu, adrenalinu, histaminu…).

5) Co se týče přímo krevních testů, tak pochopitelně zjišťují to, co je přítomné v krvi (vitamíny, minerály, hormony, enzymy…). Jenže podstatné je to, co je uloženo v tkáních (a co buňky využívají, jak s tím organismus nakládá). V krvi může (zkresleně) kolovat i to, co nevypovídá o skutečném dlouhodobém stavu a není to to, z čeho bychom tedy měli dělat závěry. V tkáních je naopak mnoho činitelů ještě více aktivních (silněji působících) než v krevním oběhu – např. stresový hormon estrogen nebo již zmíněné železo.

6) Výsledky může zkreslit nejenom kvalita (konkrétní metoda) testování, technické podmínky a body uvedené výše, ale jednoduše také lidský faktor – osoba, která je v laboratoři vyhodnocuje. Čísla vám sice mohou u některých určitých faktorů poskytnout hrubou představu, ale netřeba se jimi zabývat tak, jak se jim lidé mnohdy věnují. Taky není pro zdraví nutné se jim věnovat vůbec, což si lidé uvědomí, když pochopí podstatu vzniku obtíží a jejich efektivního řešení (tedy základy fyziologie)…

7) Nehledě na to, že i když vám onu patologickou hodnotu nebo stav zjistí, tak v rámci nemocnického systému vám stejně nenavrhnou funkční řešení a postupy s ohledem na dlouhodobé zdraví a prospívání. Protože ho jednoduše neznají nebo ze samotné podstaty současného zdravotnického systému v praxi neuplatňují.

8) Není radno podceňovat zbytečné vystavování se vysoce stresujícímu a na naše zdraví negativně působícímu prostředí ve většině nemocnických zařízení – jak v rámci pobytu tam, tak i samotné přípravy před tím… Poslední roky tomu přidaly také zdraví škodlivé roušky, respirátory, testy na stále-ještě-neizolovaný patogen, další nástroje kovidnictví nebo spike proteiny z ošetřených novou vakcínou.

Mnohá vyšetření jsou navíc – další paradox – sama o sobě riziková a pro zdraví nepříznivá. Příkladem může být ozáření RTG, různá screeningová vyšetření/ultrazvuk (obzvlášť, pokud jsou prováděna opakovaně – nepodceňovat jejich škodlivost v těhotenství pro matku i dítě) nebo také vyšetření na gastroenterologii. Tam už samotná příprava na ně (gastroskopie, kolonoskopie a tedy např. popíjení dráždivého projímadla a různé více než nevhodné „diety“ před tím) znamená narušení trávicího traktu (GIT) a našeho mikrobiomu, což může mít na mnohé dlouhodobé nežádoucí následky a později dojde k zhoršení stavu (a to se tím dotyční v naivní víře snaží o tu „důkladnou“ prevenci a podchycení nemoci…). Samotné vyšetření potom znamená opět podráždění GIT a nejsou výjimečné případy, kdy se právě jako následek podobného vyšetření rozvinula nežádoucí patogenní infekce. Dochází také běžně k podráždění žaludku, střeva a ještě většímu nárůstu bakteriálních endotoxinů, serotoninu, histaminu a stresových činitelů… Takto bychom mohli pokračovat také s mnoha dalšími vyšetřeními a postupy.

Ultrazvuky, RGT a kdy se (ne)vyplatí, co je skutečná prevence jsme probírali také v 7. díle podcastu od 1:31:52. Bavíme se tam také o kontrolách po „léčbě“ rakoviny, RTG u zubaře a nebo ultrazvucích v těhotenství.