Stres a jeho vliv na zdraví – velký průvodce

… stres z několika úhlů pohledu a v souvislostech.
Aktualizováno 10. 10. 2021

Články na téma „stres“ většinou popisují stres z jednoho úhlu pohledu, tedy vliv konkrétního stresoru na jeden konkrétní aspekt lidského zdraví. Tento článek má však za cíl představit stres a jeho vliv na správně fungující, efektivní metabolismus (tedy naše zdraví) z několika úhlů pohledu a v souvislostech. Věřím, že si třeba mnozí z vás najdou pro sebe úhel pohledu, ze kterého se na stres ještě nedívali a odnesou si něco nového k zamyšlení, k následnému prospěchu a úspěchu při řešení svých obtíží jakéhokoli druhu.

Co se v článku mimo jiné dozvíte:
* Fyzické a psychické stresory
* Jaký stres nám uniká?
* Fight or flight – bojuj nebo uteč
* Mechanismu stresu – metabolismus, hormony a energie
* Adrenální vyhoření – únava nadledvinek (+ osa HPA, role štítné žlázy)
* Příklad z praxe: „Máte to v hlavě!“
* Příklad z praxe: „Hlavně ať chutná!“ = no stress
* Příklad z praxe: „Hlavně pestře! S mírou nic neuškodí!“
* Příklad z praxe: strava v systémových institucích
* Shrnutí: jak vzniká nemoc a role stresorů
* Nemoc – stresor sám o sobě

Fyzické a psychické stresory

Stres jakožto spouštěcí mechanismus zdravotních obtíží zmiňuji samozřejmě i ve svých dalších článcích a kladu na něj důraz obzvlášť v poslední době v aktuálnějších příspěvkách na svých FB stránkách. Neexistuje prakticky člověk, který by trpěl nějakými obtížemi (obzvlášť chronickými) a zároveň nezažíval stres v jeho negativní podobě, jelikož to ani díky čistě biochemickým procesům v těle není možné (viz mechanismus působení stresových hormonů v textu níže). Takovýto člověk tedy může zažívat stres z vnějších vlivů i vnitřních, stejně tak jako z „fyzických“ a „psychických“, pokud si je takto jednoduše nazveme.

Stres, který je skutečnou příčinou všech zdravotních obtíží, není pro naše tělo pouze ten psychický-emoční v jeho negativní podobě, který si většina lidí pod pojmem „stres“ představí, ale také fyzický. Spouští ho fyzické stresory.

Mezi fyzické stresory (které působí vnitřně i zevnějšku) patří zejména:

• nedostatečná a nevhodná strava (u každého na prvním místě – pokud tedy už nejí pro-emtabolicky), neadekvátní pitný režim (mnoho lidí se spíše přepíjí), způsob samotného jedení (ve spěchu, nedostatečné kousání jídla, nesoustředěnost na jídlo díky TV, práci, hádce…),
• alkohol (u většiny lidí je stresorem v jejich stavu, množství/druhu, co konzumují), konvenční cigarety,
• nedostatečně dlouhý a nekvalitní spánek, narušené cirkadiánní rytmy (neboli režim den/noc; spadá sem optimální vylučování spánkového hormonu a antioxidantu v jednom – melatoninu, rovnováha neurotransmiterů serotoninu a dopaminu, nedostatek slunce/denního svitu, vystavování se modrému světlu večer – obrazovkám, zářivkám, LED diodám zejména před spaním),
• užívání většiny syntetických „léků“ (klasických farmak na předpis i volně prodejných, které potlačují dočasně symptomy, neřeší pravou příčinu, mají vedlejší negativní účinky, problém oddálí/prohloubí nebo vytvoří paradoxně další obtíže = další stresor!)
• a očkování (o vakcínách a „lécích“ více zde v samostatném příspěvku),
• škodlivé suplementy jako jsou omega-3/rybí olej, hormon – tzv. vitamín – D3, železo, zinek, vápník, kyselina askorbová, zelené prášky a zelené šťávy,
• toxické látky z vnějšího prostředí (pesticidy z chemicky ošetřovaných plodin a hormony/antibiotika velkochovného masa, BPA z plastů, ftaláty, parabeny a další hormonální disruptory z běžných kosmetických přípravků a čističů, správně nefiltrovaná voda, těžké kovů z vody a půdy jako je zejména železo, hliník atd.),
• nadbytek světelného smogu a elektrosmogu (EMF),
• příliš mnoho pohybové aktivity (přetrénování) nebo příliš intenzivní cvičení pro náš aktuální fyzický stav (utlumený metabolismus), nebo naopak malá pohybová aktivita (tedy dlouhodobě sedavý způsob života),
• plísně v budovách (u nás stále nepříliš rozšířené téma),
• nežádoucí viry a bakterie (nebo jejich přemnožení a nežádoucí umístění, např. v případě SIBO)
• a již přítomný, mnohdy přehlížený zdravotní problém/nemoc (nadále působí na tělo jako další stresor).

Podstatné v tom je si uvědomit: jakýkoli stres – ať už fyzický nebo negativní psychický/emoční – tělo vnímá a vyhodnocuje jako „stres“, na stejné úrovni, tedy jako stav ohrožení. Je mu tedy v podstatě jedno, jestli ho z dlouhodobého hlediska ohrožují pro nás nevhodné potraviny, toxické prostředí, strach o střechu nad hlavou nebo z agresivního manžela – vše vyhodnocuje jako stav nebezpečí. Mechanismus toho zmíním níže v odstavci „Fight or fligh“.
Jak přesně ovlivňují fyzické stresory fyzické i psychické zdraví, že jen čistá práce s myslí nestačí a proč lidem správně nefunguje mozek najdete také nově shrnuté v druhé části článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné.

Jaký stres nám uniká?

Lidé  velmi často podceňují stres v kategorii „psychický stres“ – tedy práce s myslí, s vlastními traumaty a křivdami objevujícími se mnohdy již v dětství, s neužitečnými mentálními vzorci/programy, ve kterých už léta žijí a na které si zvykli (respektive náš mozek si na ně zvykl – je to biochemický proces) a které potom vyvolávají ty samé opakující se emoce-ty samé modely chování, ty samé situace; s tím souvisí chronické setrvávání v negativních emocích (po nějaké době se stane již zavedeným zvykem – stavem bez našeho uvědomění), ničivé rodinné vazby a vztahy (např. vztahy oběť-viník, vztahy vzájemné závislosti a lpění na druhém apod.), neustálé napětí a strachování se z budoucnosti, ulpívání a žití v minulosti (a vyvolávání si negativních emocí z minulých nešťastných zkušeností), nadměrný tlak na sebe, perfekcionismus, orientace na výkon, snaha se zalíbit a zavděčit okolí, snaha pomáhat druhým, aniž bychom pomohli nejdříve sobě, závislost na mínění okolí a na jeho názoru. nekonečné vyhledávání informací (tedy pokud překročí míru únosnosti a stane se vyčerpávající posedlostí), závislost na sociálních sítích a vnějším dění – pocit, že nám něco uniká (kdo to aspoň částečně neznáte?) a jistě vás napadá spoustu dalších témat, která si pod negativním mentálním stresem můžeme představit…

Klid a život ve vnitřním souladu a pocit delšího období klidu bez neustálého vnitřního napětí, strachu nebo vzteku, absence pocitu „plynutí“ a (sebe)důvěry v to, kam směřujeme apod. je často to, co mnoha lidem uniká a je překážkou k zotavení se z nemoci.

Někteří mohou mít poměrně dostatečně vyřešené fyzické stresory (stravu, spánek a cirkadiánní rytmy, denní režim, pohybovou aktivitu, prostředí, ve kterém žijí z hlediska toxických látek, chronické užívání klasických syntetických léků apod.), na které dále upínají veškeré svoje síly (i když by už tolik nemuseli). Pokud se jejich stav stále dlouhodobě nezlepšuje, velmi pravděpodobně jim unikají právě ony stresory vnitřní, mentální. Drtivá většina lidí však stále nemá podchycené vhodně stresory fyzické. Mnohdy je nám však právě naše mysl a ony zmíněné naučené mentální stereotypy (v mozku upevněné neurologické vazby) překážkou v tom, proč nedospíváme k správným, účinným rozhodnutím zaumout „fyzická“ opatření týkající se fyzického zdraví a které vedou k našemu prospívání.

Dále negativní nastavení a plynutí na vlně vnitřní negativní energie a bojovnosti se světem i se sebou samým není také příliš k užitku při uzdravování, i když ve stavu zoufalství a neštěstí je to poměrně pochopitelné a logické. Projev nemoci na fyzické úrovni nedodá štěstí a klid naší duševní/duchovní stránce, k čemuž se ještě v článku vrátíme. Není to ale neměnné a k uzdravování je to potřeba zpravidla přetnout.

Jak tedy nabýt klidu, pokud se bavíme o psychickém stresu? Každý musí podchytit to svoje téma, které ho zatěžuje a pracovat s ním (např. individuální terapií s osobou zkušenou, pro naši úroveň mysli „dostatečnou“ a také nám blízkou, čerpáním z mnoha dostupných zdrojů/online kurzů a jejich aplikací v životě…). Přístupů a cest ke své mysli je mnoho, každému sedí a funguje na něj něco jiného. Každý si musí najít tu svou, na které se cítí nejlépe a která má pro něj smysl. Může to být práce dlouhodobá nebo naopak překvapivě relativně rychlá.

K okamžitému snížení stresu a napětí po náročném dni, ale samozřejmě i pro dlouhodobý efekt nastolení rovnováhy, může opět sloužit velké množství dsotupných relaxačních (nebo jakýchkoli) činností – každý si však opět musí najít tu svou. Mezi ty tradičně známé a spojené s  přívlastkem „relaxační“ patří tzv. mindfullness (tedy pěstování všímavosti, žití v přítomném okamžiku, uvědomování si přítomných prožitků), meditační techniky (nemusíte se ani schovávat nikam do jeskyně, dnes existuje mnoho moderních aplikací ke stažení a programů, které vás vedou krok za krokem a nejsou pouze pro spirituální nadšence a jógíny), dechová cvičení, různé cesty jógy (já jsem samozřejmě pro ashtanga jógu, kterou zabijete mnoho much jednou ranou…a je to mimochodem velmi výživné, dynamické a také silové cvičení) a různé druhy cvičení/pohybových aktivit (v pro nás vhodné míře a intenzitě; vhodnější je spíše silový trénink než dlouhá aerobní aktivita, která může působit jako stresor a obzvlášť pro již vystresované – a mnohdy špatně živené tělo a neefektivní metabolismus), pěstování vděčnosti (připomínání si toho dobrého v životě, co mám rád, za co mohu být vděčný a co přitom nemusí být vůbec samozřejmé), pobyt v přírodě a kontakt s ní, zvířata, hudba, četba, psaní, masáže (pokud nám jsou příjemné)…
A cokoli, co nám dělá radost, prospívá a pomůže zklidnit stresovou reakci organismu a sladit mysl s fyzickým tělem a fyzické tělo s myslí.

Samozřejmostí je již výše zmíněný spánek (dostatečný a kvalitní), odpočinek během dne a obyčejné nicnedělání (jedna z nejtěžších aktivit! Znamená to opravdu nic nedělat – nepřemýšlet, pouze být). Každodenně se opakující ranní rutina (po probuzení) a večerní rutina (před spaním), která se může skládat z několik konkrétních činností včetně těch výše zmíněných, může dát vašemu dni určité směřování, smysl a klid.

Fight or flight – bojuj nebo uteč!

Stres je to, jak naše tělo reaguje na výzvu. Stres může přicházet z pozitivních stimulů (výhra v loterii, svatba, nákup bio svíčkové za výhodnou cenu) nebo negativních psychických i fyzických vlivů, které byly vyjmenovány již výše. Stres je přirozenou biologickou reakcí, umožňuje nám přežít, stimuluje nás k aktivitě a jistá míra stresu může být přínosná, protože činí náš organismus odolnější vůči budoucím přicházejícím vlivům.

Problém ovšem nastává když je stres chronický/dlouhodobý nebo příliš intenzivní. Prožívání negativních emocí jako je strach nebo přepnutí do sympatického režimu „fight or flight“ („boj nebo útěk“), kdy dominantní roli přebírá sympatický nervový systém, bylo velmi výhodné již v pravěku a zajišťovalo mobilizaci k přežití, boj nebo útěk před predátorem. Došlo ke krátkodobému vyplavení stresových hormonů, okamžité reakci (boj nebo útěk) a následnému poklesu stresových hormonů a uklidnění – tedy k návratu do stavu parasympatického, klidového („rest and digest“, doslova „odpočinek a trávení“), ve kterém má náš organismus prostor pro svoje optimální fungování a zachování veškerých procesů (funkční trávení, rozmnožovací funkce, hojící procesy atd.). V tomto stavu je také správně aktivován bloudivý nerv („vagus nerve“), který se větví z mozku do různých částí těla, má zodpovědnost za řízení mnoha funkcí v těle (a trávení především – od stimulace orgánů k sekreci trávicích enzymů a žluči až po peristaltiku a motilitu).

Pokud však zažíváme stres chronický, nepřetržitý, navíc z novodobých stresorů naší společnosti (strach z toho „co bude“, zda budeme mít dostatek peněz, zda úspešně dostudujeme, negativní vliv nevhodné stravy versus tradiční stresor z minulosti jako je útok šavlozubého tygra), nedochází k oné výbušné reakci/odezvě po vyplavení stresových hormonů, která je v tomto mechanismu žádoucí a fázi následného uklidnění. Šavlozubý tygr nás totiž honí neustále, což je pro organismus věc devastující.

Mechanismus stresu – metabolismus, hormony a energie

Stres tedy působí na čistě biochemické úrovni, nejedná se o žádnou „mystickou“ a magickou záležitost (což si zejména u psychického stresu mnoho lidí představuje). Při chronickém zvýšení stresových hormonů (kortizol, adrenalin a noradrenalin produkované nadledvinkami – adrenálními žlázami) a režimu „fight or flight“ dochází k útlumu metabolismu, narušuje se činnost štítné žlázy (zpomaluje se), dochází tedy k hormonální nerovnováze a následné kaskádě souvisejících obtíží: trávicím problémům, oslabení imunity, systémovému zánětu, hubnutí/přibírání, neplodnosti a sexuálním poruchám, stárnutí a opotřebení organismu, civilizačním a (auto)imunitním nemocem…
V režimu „fight or flight“ se totiž vypínají veškeré pro tu chvíli „nadbytečné“ funkce (a tedy vzniká nemoc), organismus chce soustředit veškerou energii pouze na útěk nebo boj.

Štítná žláza řídí prakticky veškeré metabolické procesy v těle. Hormony štítné žlázy a stresové hormony působí vůči sobě antagonisticky – pokud štítná žláza funguje optimálně, adrenalin a kortizol se drží na ústupu. Pokud je štítná žláza utlumená (důsledkem nevhodných fyzických faktorů nebo v období psychického stresu), adrenalin a kortizol se zvyšují pro okamžitou produkci tepla a energie.
A platí to i obráceně: zvýšený kortizol (z čehokoli) způsobuje, že činnost štítné žlázy se zpomaluje a dochází k útlumu dalších momentálně nepotřebných, „luxusních“ funkcí (např. trávení); organismus tak mobilizuje veškeré své síly k přežití (fight or flight). Není taktéž dost energie a prostoru pro optimální produkci jiných hormonů (pregnenolon, progesteron, testosteron), protože efektivní štítná žláza je nezbytná pro to, aby se tyto hormony vytvářely z cholesterolu. Produkce stresových hormonů plně zaměstnává endokrinní soustavu a z toho plyne ona hormonální nerovnováha (a také vysoký cholesterol, který ukazatelem utlumeného metabolismu!). Hormonální nerovnováha se samozřejmě může projevovat i ve špatném psychickém zdraví a neoptimální funkci mozku (nadbytek stresového hormonu serotoninu, nedostatek dopaminu).

Kortizol, uvolňovaný během období stresu, rozkládá svaly a pojivové tkáně, ze kterých si tělo bere energii pro svoji zvýšenou potřebu. Podobně tomu adrenalin mobilizuje glykogen a mastné kyseliny pro energetické potřeby; noradrenalin zvyšuje srdeční činnost.
Energii obecně čerpáme z glukózy v krvi (proces glykolýza), která se ukládá jednak do zásobního glykogenu (tj. spojených molekul glukózy) v játrech (z těchto zásob si potom tělo bere energii zpět v podobě glukózy, když není přítomná v krvi) a také do glykogenu ve svalech (energie pro svalovou činnost).

Dále mohou být zdrojem energie také tukové zásoby (mastné kyseliny) a případně naše svaly, tkáně (bílkoviny) právě důsledkem zvýšení stresových hormonů, pokud není dost zásobního glykogenu v játrech (a glukózy v krvi, např. díky low carb/keto stravování) a obecně v období hladovění/půstů.

Tento sebezáchovný mechanismus pro přežití se nazývá glukoneogeneze, tedy metabolický proces, kdy se generuje glukóza z látek ne-sacharidové povahy zahrnujících aminokyseliny (vlastní svalová tkáň a bílkoviny ze stravy), glycerol, pyruvát, laktát a určité mastné kyseliny.

Pokud máme chronicky zvýšené stresové hormony, dochází k výkyvům hladiny cukru v krvi, naše játra jsou oslabená a neefektivně hodpodaří s glykogenem a naše tělo dobře nehospodaří s přijímanou energií – vyhodnocuje to jako stav boje o přežití. Pro uzdravování přitom potřebujeme hodně energie. Kromě logického vzniku dalších souvisejících nemocí a obtíží zpravidla také hubneme nebo přibíráme – jsou to v podstatě dvě strany jedné mince, vždy se jedná o vypořádávání se těla s neoptimálními podmínkami (na základě působení jakýchkoli stresorů), tedy s neefektivním metabolismem.

Vysoký kortizol je nechvalně proslulý jako „požírač“ svalů a degenerátor buněk. Snižuje produkci hormonů štítné žlázy, následně i dalších hormonů a zpomaluje celkový metabolismus. Podporuje zánětlivé reakce v těle. Vzniká nemoc. Společně s kortizolem a adrenalinem se jako součást celého stresového mechanismu zvyšují nežádoucí hormony serotonin a estrogen, endotoxiny ve střevě, histamin a prostaglandiny.

Adrenální vyhoření – únava nadledvinek (+ osa HPA, role štítné žlázy)

Adrenální vyhoření je dnes velmi diskutované a je známé také jako adrenální únava, chronická únava, únava nadledvinek, syndrom vyhoření, anglicky „adrenal fatigue“. Většina lidí to řeší (pokud řeší) psychoterapií, škodlivými antidepresivy/SSRI/SARI nebo různými stimulanty a prostředky, které mají „nakopnout“, ale neřeší příčinu. Typicky se mluví o „oslabených“ nadledvinkách, přitom ale kůra nadledvinek se regeneruje poměrně dobře.

Co je příčinou? Optimální funkce štítné žlázy je zapotřebí k tomu, aby také nadledvinky správně fungovaly (společně s adekvátním množstvím cholesterolu jakožto stavebním materiálem). Nadledvinky se mohou přetížit (vyhořet), pokud se zpomalí činnost štítné žlázy/metabolismus. Nadledvinky jsou nejvíce zaneprázdněné a produkují adrenální hormony (adrenalin, kortizol, noradrenalin), když potřebujeme více energie – mobilizují nás při ohrožení v nebezpečí, což je užitečné pouze dočasně, jakožto mechanismus přežití.

Pokud jsme již však dlouhodobě stresováni a štítná žláza není dostatečně výkonná, přebírají místo ní roli ředitele v produkci energie (před tím ji v tom pouze doplňovaly v případě potřeby) skrze adrenalin a kortizol. K tomu však nadledvinky nejsou z dlouhodobého hlediska uzpůsobeny a tak postupně „vyhoří“, přestanou produkovat kortizol a adrenalin, protože nedokážou uspokojit stále vyšší a vyšší poptávku po nich. Příchází chronická únava, nemoc.

Snažit se léčit pouze nadlevinky, aniž bychom se v tomto případě zaměřili na štítnou žlázu, je jako snažit se neustále slepovat rozbité potrubí. Může to fungovat krátkodobě, ale dokud není potrubí vyměněno (ozdravení štítné žlázy), problémy budou pokračovat a potrubí začne nakonec zase protékat (nadledvinky se znovu přetíží, únava prohloubí a potrvá). Celý cyklus se pak opakuje.

Pokud dáme nadledvinkám možnost si odpočinout, tak se opět zregenerují – to znamená snížíme stresory a zaměříme se na štítnou žlázu v rámci řešení původní příčiny. Odpočinek a vhodná pro-metabolická strava (v tomto případě ještě zvlášť se zaměřením na vysoce výživné potraviny obsahující cholesterol a větší koncentraci mikroživin jako jsou např. vnitřnosti – játra, vejce, mořské plody, vývary z kostí/kolagen, vhodné typy mléčných výrobků atd.; dále vhodné zdroje sacharidů jako efektivní palivo) vytvoří dobré podmínky pro obnovu nadledvinek. Přírodní či syntetické suplementy a potravinové doplňky na „adrenální únavu“ tedy v tomto případě samy o sobě nezaberou – to, co potřebujeme, je výživná strava, adekvátní odpočinek (fyzický i psychický) a jednoduše odstranění nevhodných faktorů v našem životě.

V anglické literatuře jste se možná setkali s pojmem spojeným s adrenálním vyhořením – tzv. HPA Axis Dysfunction (disfunkce osy hypothalamus – hypofýza – adrenální žlázy/nadledvinky). Tento termín jednoduše odkazuje k adrenální únavě jakožto důsledku nepřetržitého stavu „fight or flight“. Díky fyzickým i psychickým stresorům dochází k nerovnováze v činnosti a komunikaci mezi endokrinními žlázami a orgány: hypothalamem (řídícím centrem v mozku), hypofýzou a nadledvinkami a tím, jak produkují stresové hormony; součástí této komunikace je i štítná žláza. Tento mechanismus jsme si vysvětlili již výše. Nerovnováha na ose HPA je málokdy předmětem zájmu i z důvodu, že se překrývá s mnoha dalšími problémy. Než dojde k úplnému adrenálnímu vyhoření a zastavení produkce kortizolu, většinou to nějakou dobu trvá a v průběhu se již vyskytují pro vás velmi nepříjemné symptomy, stavy únavy a související obtíže (které ještě více prohlubují hormonální nerovnováhu a stresový stav).

Úlohu zde hrají také narušené cirkadiánní rytmy, kterým jsem se věnovala v samostatném článku.

Příklad z praxe: „Máte to v hlavě!“

„Máte to ze stresu, s tím nic neuděláme!“ a „Máte to v hlavě!“ je jedním z nešvarů nemocnického systému a často opakovaný bonmot doktorů, když si nevědí rady, jak funkčně řešit obtíže (nebo respektive nechtějí je funkčně řešit a ani z podstaty systému nemohou). Jejich příčinu ale i následky je přitom nezbytné podchytit „fyzicky“, tedy odstraněním fyzických stresorů na prvním místě. Jedním z těch nejzásadnějších je právě nevhodná strava a jejich výměna za výživu, která metabolismus podporuje už od produkce buněčné energie (pro-metabolická strava) a neobsahuje to, co produkci ATP narušuje a je stresorem.
Na druhou stranu si je však tento doktor vědom alespoň obecně vlivu psychického stresu na zdraví, a tak ho mnohdy jako zástěrku využije a pošle vás léčit se k psychologovi nebo psychiatrovi. Samozřejmě, že stres za to opravdu může a v hlavě to máte taky – jak už jsme si také z hlediska biochemie vysvětlili výše. V tuto chvíli to však slouží jako výmluva, nezohlednění fyzických faktorů a nepřináší to funkční odpověď pro řešení situace.

Z tohoto článku je patrné, že aby došlo k vyléčení je potřeba podchytit správně stesory jak fyzické, tak psychické.  Dle mého názoru je vhodné začít právě u těch očividnějších stresorů – tedy u fyzických. Mnohdy navíc jsou samy o sobě i dostačující díky jejich vlivu na metabolismus, hormonální rovnováhu, střevo i psychiku. Postupně je vhodné začít hledat také to, co nám v životě uniká po psychické stránce, co má naše mysl nevyřešeného, v jakých ničivých stereotypech myšlení se nacházíme… Půjde to právě i o to lépe, když už se díky vhodným fyzickým postupům bude zlepšovat fyzický stav a funkce mozku díky biochemickým procesům. Pokud ovšem na druhou stranu ony psychické stresory vynecháme a přitom patří k těm, které na náš stav mají velký vliv, tak se taktéž neposuneme (viz kapitola výše „Jaký stres nám uniká?“).

Co se týče našeho zdraví, můžeme opravdu ovlivnit vše a přímo působit na odehrávající se procesy a měnit je. Potřebujeme však k tomu jisté impulsy pro změnu toho dosavadně nefungujícího a také vůli. To je však někdy samo o sobě obtížné, protože nám v tom jsou překážkou  narušené fyzické procesy v těle, kdy se např. nevytváří dostatek určitých hormonů/neurotransmiterů v těle, které vysílají signály do našeho mozku a “přát si”, “pracovat se svou psychikou” a “věnovat se více svému stresu pouze hlavou a myšlením” nemusí/nemůže snadno fungovat. Řešením je napnout síly ze všech stran: podchytit vhodně fyzické  stresory a postupně se začít věnovat i „vyšším“ úrovním z hlediska psychiky.

Příklad z praxe: „Hlavně ať chutná!“ = no stress

Další tvrzení, které poměrně často zaznívá, je „Jezte, na co máte chuť!“ nebo „Na stravě nezáleží…stres je horší!“ Nedávno se objevil podobný komentář i u jednoho z mých článků ve smyslu, že smažený řízek snědený s chutí může být zdraví mnohokrát prospěšnější než pohanková kaše snědená z donucení, protože stres je přeci horší.
S tímto příkladem se smaženým řízkem a pohankovou kaší z poloviny souhlasím. Souhlasím s tím, že se snaží poukázat na velkou roli stresu psychického, emočního. Na druhou stranu tento příklad není příliš vhodný (i když hojně používaný…). Pro drogově závislého nebo alkoholika bude také velmi stresující si nešlehnout nebo se nenapít, nebudou jásat blahem, když si budou muset svůj zdraví škodlivý zvyk upřít. To samé, co se týče nevhodné stravy a obzvlášť pokud se již nějaký problém/onemocnění vyskytuje. Také je zde onen podstatný fakt, že dlouhodobě nevhodná strava je pro tělo taktéž stresorem, stres jako stres.

Navíc jsem ještě neviděla člověka, který by si vyléčil jakékoli onemocnění nebo i drobnější problém tím, že by pokračoval v doposud nevhodné stravě (ať už z pohledu nedostatku energie, jedné z makroživin nebo i mikroživin) a životním stylu, nic by nezměnil a pouze by si užíval v pohodě myšlenku, že si dále hoduje na nevhodné stravě a že se nemusí nutit do pohankové kaše (což je zrovna nešťastný příklad „zdravé“ stravy, viz níže**).

Strava patří k těm nejvýraznějším fyzickým faktorům/stresorům. Ovlivňuje doslova každý proces v našem těle. Z toho nejobecnějšího pohledu ovlivňuje efektivitu metabolismu, od kterého se potom zdraví, jakékoli zdravotní obtíže nebo třeba náš vzhled odvíjí. Z podrobnějšího pohledu potom strava ovliňuje např. stav trávicího traktu (GIT) a tím i naše psychické zdraví (skrze mikrobiom, propojení na ose střevo-mozek/bloudivý nerv, skrze enterální nervový systém a tvorbu serotoninu/dopaminu). Pokud nemáte dostatek dobře využitelných živin a/nebo pokud je nevstřebáváte, pokud nemáte GIT v kondici, máte syndrom propustného střeva „leaky gut“ (který je ovlivněn především stravou a který má většina lidí, co zdraví doposud z funkčního pohledu neřešili), nemůžete díky následným biochemickým procesům být fyzicky ani psychicky zdraví.

**Mimochodem, výběr výše zmíněných zástupců „zdravé“ a „nezdravé“ stravy není příliš vydařený. Pohankovou kaši nedoporučuji konzumovat nějak obzvlášť často, na denní bázi, stejně jako další celozrnné obiloviny bohaté na antinutrienty (kyselinu fytovou, oxaláty, PUFA tuky…), i když jsou bezlepkové (viz článek o lepku a jiných antinutrientech). Je vhodné upřednostnit pro-metaboličtější zdroje sacharidů, které mají zároveň méně antinutrientů a/nebo také více vitamínů/minerálů.
O tzv. paradoxu obecně vnímané „zdravé“ stravy, která ale ve skutečnosti zdravá není nebo proč se mnohým lidem nepřilepší, když přeci jedí „zdravě“, píšu více v článku o lepku. Do pouze domněle „zdravých“ potravin totiž patří třeba ještě velké množství (nestravitelné) vlákniny, množství syrové (obzvlášť zelené) zeleniny a šťáv z ní, ořechy a semena, luštěniny. Jedná se o potraviny bohaté na antinutrienty a v případě ořechů/semen bohaté také na pro-zánětlivé a vysoce oxidující PUFA tuky. Oboje má na zdraví zásadní dopad.

Na řízku, vnímaném jako „nezdravý“, nemusí být nic moc špatného – obzvlášť pokud není obalený v pšeničné mouce, tedy lepku (bezlepková strouhanka z bílé rýžové mouky by byla vhodnější a bez strouhanky nejlepší 🙂 ), toxických a vysoce oxidujících PUFA olejích jako je slunečnicový a řepkový (raději tedy smažený na kvalitních a zároveň tepelně stabilních nasycených tucích jako je bio rafinovaný kokosový olej bez vůně nebo přepuštěné máslo/ghí) a pokud to není maso z velkochovů (většina masa v supermarketech, obchodech a řeznictvích). Řízek navíc nemusí být žádné zlo, pokud kontext vaší stravy je celkově vhodný, ku prospěchu vašeho zdraví – tedy s ohledem na to, jaké další potraviny se kromě řízku ve stravě vyskytují. A také pokud víte, co v rámci stravy děláte a čeho tím chcete docílit (což však právě často zrovna u klasických pojídačů řízků – ve smyslu komentáře „no stress – hlavně ať chutná!“ – není ten případ a nejedná se o jedince, kteří by kypěli zdravím s našlapaným metabolismem). Kontext je vždy důležitý, více naleznete v článku Strava podporující zdravý metabolismus.

Podobným příkladem by mohla být čokoláda, obecně přijímaná jako „nezdravá“ sladkost. Jenže není čokoláda jako čokoláda. Hořká čokoláda s obsahem min. 70% podílem kakaové složky a bez přidaných konzervantů, lecitinů, mléčného tuku, lepku nebo různých umělých příchutí se dá nazvat dokonce zdraví prospěšnou potravinou. Složení skutečně zdravé čokolády je pouze: kakaová hmota (boby), kakaové máslo, cukr + možná ještě vanilka, sůl nebo lyofilizované ovoce.  Kvalitní čokoláda se dá dnes sehnat snadno i za přijatelné peníze. Dále bychom mohli jako obecně vnímané „nezdravé“ potraviny jmenovat bílou rýži, klasický bílý cukr atd. (viz článek Strava a Sacharidy).
Nicméně platí to i opačně, tedy to samé, co jsem před chvílí popsala u řízku – v jakém kontextu je jíte? Proč je jíte? Co dalšího kromě čokolády a chipsů jíte? Pokud jste doposud jedli běžně čokoládu a chipsy v kontextu nevhodné stravy, pokud navíc je taková strava jednou z příčin vašich obtíží (jakožto jeden ze stresorů!), tak jsou pro vás opravdu nezdravou potravinou a nijak vám pravděpodobně nadále nepřilepší po fyzické stránce.

Je mi více než známo, že dlouhodobé přílišné restrikce a přísné eliminační diety/protokoly mohou napáchat více škody než užitku a to jak co se týče vlivu na fyzické zdraví (více o negativech některých specifických léčebných protokolů např. v článku SIBO 2. díl), tak psychiku (= ono zmíněné nadměrné stresování se ohledně jídla a během jídla – tzn. vytváření dalšího stresu navrch; možnost rozvoje poruch příjmu potravy a ortorektického přístupu k jídlu ve smyslu strachu „co mi potravina způsobí“; obsendantně kompulsivní chování a úzkostná snaha mít vše maximálně pod kontrolou = opět nadbytečný stres; obecně nezdravý vztah k jídlu). Proto je ani nedoporučuji a propaguji pro-metabolickou stravu, ve které však může dojít k menším individuálním úpravám pro náš současný stav, trávicí kapacitu a kondici. Jak taková strava přesně vypadá (alespoň obecné zásady prospěšné pro všechny)? Mnoho můžete vyčíst z mých článků (např. o pro-metabolické stravě, o mase, o lepku, o sacharidech, o trávení), z příspěvků na FB seřazené ve fotoalbu Pro-metabolická strava (skutečně vhodná výživa) a také při osobních konzultacích.

Příklad z praxe: „Hlavně pestře! S mírou nic neuškodí!“

Obdobou předchozího výroku je další typické tvrzení: „Hlavně pestře a rozmanitě! S mírou vám nemůže nic uškodit! Takže se tím hlavně nestresujte!“. Souhlasím, pestře ano, ale v mezích pro-metabolické stravy. Vidím zde totiž tento problém: Co je a kde je míra nezdravosti? Kdo ji určuje? (Určuje ji lidská fyziologie a biochemické procesy, kterým ale většina lidí vč. „odborníků“ nerozumí).
Další problém: Kde je míra nezdravosti pro konkrétního jedince? Jak víme, že co tzv. projde po omezenou dobu jednomu, projde také druhému, když na něj působí také další jiné faktory, nese si z minulosti jinou stresovou nálož? Proto je i nesmyslný argument: „Podívej na Lojzu. Prasí v jídle, stresuje se a taky nějak žije. Dokonce lépe než my!“
Sem potom také vstupuje další otázka: jak dlouho to Lojzovi ještě takto vydrží? Je navíc skutečně tak zdráv a pln sil, jak se navenek tváří? (Zpravidla není). Má obtíže, ale bere je jako „normu“, protože zatím mu ještě umožňují nějak přežívat a ostatní je přeci také mají vč. jeho ošetřujícího lékaře? (Zpravidla ano). Nebo neužívá náhodou škálu „léků“ na tlak, cholesterol, bolest, antidepresiva a podobná běžně užívaná farmaka neřešící příčiny a potlačující symptomy, které se staly v očích většinové společnosti již normou? (Zpravidla ano).

Další problém k tvrzení o pestrosti a míře, která neuškodí: Doporučil by autor výroku také člověku se sebedestruktivními sklony a problematickým vztahem ke své osobě, že s mírou řezání nožem do sebe neuškodí nebo drogově závislému, že heroin s mírou neuškodí? Asi sotva, protože většina lidí uzná za zřejmé, že se jedná o zdraví neprospěšné zvyky.

Na tom můžeme vidět, že nezdravost není ani s mírou prospěšná. A některé potraviny a látky nemají z pohledu fyziologie v lidském těle co dělat, což je vědou prokázáno, ale v zájmu potravinářského průmyslu, farma byznysu a nemocnictví to není veřejnosti prezentováno.
To souvisí s problémem: Co je zdravé a nezdravé? Pod pojmem „zdravé“ má nejen konvenční zdravotnictví, ale i mnoho „alternativních“ odborníků a široká veřejnost poměrně odlišné a většinou mylné představy.

Navíc látky z potravy způsobují různé reakce v těle a vysílají signály mozku. Některé látky (hlavně pokud jsou neoptimálně zpracovány trávicím ústrojím) se dokonce vážou na opioidní receptory v mozku a my je tak tedy o to více vyžadujeme (není to jednoduchý cukr, jak se zcela lživě a nefyziologicky propaguje, ale gluteomorfin z lepku – najdete o něm odstavec v článku o lepku a v článku o trávení; a také PUFA omega-3 a o-6 – více v článku o nich v kapitole 12). Pokud jsme na určité potraviny zvyklí (konzumujeme je dlouhodobě), tak je také mikroorganismy ve střevě mají tendenci vyžadovat a my tedy máme tendenci si takové potraviny nadále vybírat… Takže je to nejen o zvyku na jejich chuť a o našem naučeném stereotypu, jak by nás mohlo v té spojitosti ihned napadnout, ale také díky nervovému a hormonálnímu/biochemickému propojení na ose střevo-mozek. Tento fakt tedy může mít negativní dopad, pokud jíme nevhodnou stravu a nadále se v ní takto vědomě i nevědomě „utvrzujeme“. Více o mechanismech, které stojí za komunikací mezi naším trávícím ústrojím a mozkem, se dočtete např. v článku o trávení nebo Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné.

Tudíž „hlavně pestře, s chutí, s mírou všechno, no stress“ při snaze o uzdravení nebo jakoukoli změnu nefunguje.

Příklad z praxe: strava v systémových institucích

Katastrofální realitou je potom strava v českých školních jídelnách, domovech pro seniory, v nemocnicích a psychiatrických ústavech. Obsahuje to, co vhodná lidská výživa obsahovat nemá (a co přímo škodí) a zároveň neobsahuje to, co vhodná výživa pro zdraví obsahovat má. Takto se „léčí“ lidé s již rozvinutými problémy (vč. psychických), kteří potřebují stravu jakožto lék na prvním místě. Stejně jako všichni z nás, abychom nemocem předcházeli.
Servírovány jsou denně rohlíky, knedlíky s UHO, koblihy, taveňáky, trvanlivé pomazánky, margaríny, polotovary, pytlíkové polévky a průmyslově zpracované výrobky plné aditiv, PUFA a konzervantů jako základ jídelníčku (tzn. strava v podobě, která nemoci přímo způsobuje); o kvalitě jednotlivých surovin a výživové hodnotě samozřejmě nemluvě. A to vše za absence výživných a zdraví (metabolismu, hormonům a střevům) prospěšných potravin. Takto bohužel vypadá běžně strava – a také právě proto – ve většině domácnostech.

Samostatnou kapitolou je potom napájení pacientů absolutně nevhodnými tekutými „výživami“ („sipping“) – Fresubin, Nutridrink, Ensure apod. pro doplnění živin, energie, zvýšení hmotnosti nebo i jako jediný zdroj výživy. Problémem je vysoký stupeň průmyslového zpracování, ale hlavně obsah mnoha alergenních složek, které ale ani běžně nemají v lidském organismu co dělat (např. sója, maltodextrin z kukuřice/pšenice, mléčné bílkoviny z velkochovného mléka) a živiny z nevhodných zdrojů (tuky v podobě pro-zánětlivých, toxických a oxidujících PUFA tuků (omega-6 a -3); mléčné bílkoviny z ubohých zdrojů, přidané jsou syntetické vitamíny a minerály – navrch ještě v té nejvíce nekvalitní formě). Podávány jsou pacientům, kteří si to mohou nejméně dovolit (oslabená imunita a metabolismus, trávicí obtíže, špatné vstřebávání živin, intolerance/alergie, podváha v důsledku nevhodné stravy a přechozích onemocnění). Je to opět typické vyhánění čerta ďáblem, s dlouhodobými negativními dopady, ale ku prospěchu farma byznysu a výrobců těchto produktů.

Argumenty, které se v systému používají jsou směšné. Nejsou to argumenty na místě a jsou lživé. Nicméně jdou ku prospěchu systému, nikoli ku prospěchu pacientů – tedy že je prioritou, aby aspoň něco nemocní lidé jedli a nebyli podvyživení (což právě na nemocniční stravě minimálně v rámci mikroživin jsou), že by „zdravé“ nejedli (opět jsme u té představy „zdravosti“ – vždyť také syrové saláty a luštěniny ve skutečnosti zdravé nejsou), že jsou na to zvyklí z domova (to je pravda, ale kde jinde by měli vidět ten správný příklad než právě v nemocnici, té nejodbornější oáze zdraví? 😉 )  nebo že by to bylo drahé. Jen o penězích to není – tedy vlastně je: průmyslové „šmakulády“ jsou totiž dokonce dražší než strava vařená ze základních surovin. Takže kdo na tom vydělá? Potravinářský a farmaceutický průmysl, nemocnický systém, všichni si jdou na ruku. Kvalitní potraviny drahé být nemusí a jídelníček v nemocnicích, domovech pro seniory a různých ústavech by se dal sestavit byť ne úplně ideálně, ale rozhodně o 100 % lépe než jaký je teď a přitom stále levně.

Pobyt v českém zdravotnickém zařízení, který je delší než jeden den (a co teprve několikatýdenní – měsíční pobyty…), tak tedy můžeme zařadit do jednoho z velkých fyzických i duševních stresorů (k nim totiž kromě stravy patří ještě mnoho dalších velmi nepříjemných nešvarů a aspektů spojených s pobytem v klasických nemocnicích a zařízeních). Proto je dobré se mu snažit vyhnout a dělat vše pro svoje zdraví, dokud můžeme a nedostaneme se do akutní situace, kdy se bez přístrojů pro udržení života neobejdeme. (Opravdu se bez nich ale neobejdeme? Mnoho operativních zákroků je totiž také zbytečných a situace by se dala řešit jinak a lépe.)

Podobným případem je užívání syntetických „léků“ – klasických farmak (na předpis i volně prodejných; např. na tlak, na spaní, překyselení žaludku a reflux, na bolest – nesteroidní protizánětlivé léky, steroidy, antidepresiva, hormonální antikoncepce, klasická syntetická antibiotika, statiny, kortikoidy atd.), které jsem již zmínila výše v seznamu fyzických stresorů. Tyto „léky“ ve skutečnosti nic neléčí, symptomy pouze překrývají nebo problém krátkodobě zalepí, neřeší pravou příčinu nemoci a svým působením na organismus se podílejí dříve či později na vzniku obtíží dalších (to jsou ony „vedlejší“ účinky, na kterých nic vedlejšího ale vůbec není – je to přímo hlavní). Vzniká bludný kruh a je to tedy tzv. „vyhánění čerta ďáblem“.
V této souvislosti je vhodné zmínit také vakcíny, které jsou vždy zásahem do imunitního sytému a metabolismu, mohou způsobit i nenávratné změny. Imunitu a zdravé tělesné procesy narušují; spouští i dlouhotrvající zánětlivé procesy. Očkování již zanechalo na mnohých svoje negativa nebo v lepším případě neutrální stav (kdy se následky související s naočkováním zatím ještě neprojevily nebo spíše nebyly odhaleny). Většina lidí si však následky neuvědomuje. Nespojuje si je se svými obtížemi nebo s tím, že se jim díky tomu obtíže ještě zhoršily nebo z nich v souvislosti vznikly obtíže nové. Ze své podstaty nemohou být vakcíny nikdy „neškodné“, jak je lidem po desítky let předkládáno. Více o tom ve Vakcíny: proradný byznys.

Jedná se o výnosný byznys pro celý systém: farmaceutický průmysl – zdravotnická zařízení/pojišťovny/doktoři – pacienti (zákazníci). Systém chce v první řadě léčit, nikoli vyléčit. Většina lékařů nejsou zázrační čarodějové-dobrodějové, jaké by si je mnozí přáli mít; jsou se systémem pevně spjati a jsou jeho součástí mnohdy „nevědomky“, protože jsou už tak od začátku vychovávaní, nadále v tom upevňovaní a také je to jejich obživa. Je obtížné tuto závislost rozvázat a především nevidí (mnohdy ani nemohou vidět) důvod, proč ji rozvazovat.
K tomuto tématu najdete více informací a odkazů ke konkrétním příspěvků (vč. současného covid-dění, které s tím souvisí) také na stránce O mně.

Sami lékaři nezřídka trpí zdravotními problémy a potýkají se s neoptimálním zdravotním stavem – opět to plyne z toho (stejně jako pro kohokoli jiného), že jsou pod náloží fyzických i psychických stresorů. Sami tyto stresory nemají podchycené, neví jak s nimi sami u sebe pracovat, jak o své zdraví pečovat a jak tedy nemocem předcházet,  natož v tomto ohledu přenést znalost na pacienty (a ani se to nechce a nevyžaduje). Stejně jako jejich pacienti věří systému, pro který pracují.

Co by se stalo, kdyby lidé převzali sami sebe a své zdraví od začátku do svých rukou, přestali pochybovat o své schopnosti naučit se jak být zdráv a služby systému neměli důvod potřebovat – respektive by neměli důvod si myslet, že ho potřebují. Pro koho by to bylo výhodné a nevýhodné? Taktéž je tu byznys s lidským strachem: vzbudit pocit, že bez zmíněných služeb se nemůžeme obejít, stáváme se závislou součástí už od dětství, všichni v našem okolí to dělají také tak. Můžeme to vidět i v mediální masáži, která to přiživuje; média jsou součástí systému a vypouštějí vždy to, co se chce, aby lidé viděli, slyšeli a vnímali.
Pokud je ovšem potřeba této stálé masáže a strašení, tak je to pozitivní zpráva – zřejmě je tohoto tlaku potřeba (aby se vztahy závislosti nadále udržovaly), protože se stále více lidí stává uvědomělými.

Pozn.: akutní chirurgie je pochopitelně oborem, který může mít svoje místo. Pokud se rozsekáte při autonehodě nebo vás dramaticky pokouše domácí mazlíček, dejte si ránu sešít a tento typ nutného akutního zásahu neodmítejte, pokud sami obstojně šít neumíte.

Většina společnosti se stále snaží ušetřit každou korunu obzvlášť na jídle tím, že kupují živočišné potraviny z velkochovů, průmyslově zpracované produkty (které navíc často ani tak levné nejsou!) a další šmakulády bez skutečné výživové hodnoty a plné nevhodných látek, obří „akční“ balení těchto produktů (kvantita versus kvalita) a mnozí se vyhýbají produktům z ekologického zemědělství (v bio kvalitě) jako čert kříže a dokonce se k tomu hrdě hlásí. Nezdráhají se však kupovat drahé „léky“ v lékárnách, nebo suplementy a doplňky výživy, navštěvovat  lékaře a „odborníky“ a paradoxně tak investovat svoje finance na obtíže, které vznikly nákupem „levné“, „výhodné“ a zdraví neprospěšné stravy. Čímž pochopitelně neušetří – nehledě na dopady způsobené s jejich nemocí/obtíží, které mohou být nejen závažné, ale smrtelné. Nic není zadarmo. Na tom, co se týká zdraví a přímo ho ovlivňuje, nikdy ve skutečnosti neušetříme.
Souvisí to i s žebříčkem našich priorit (chceme být opravdu zdraví?), informovaností a rozhledem, vlastním kritickým úsudkem a zkušeností nebo sebe-vzděláváním se v oblasti zdraví, výživy a životního stylu. Je vhodné investovat svůj čas, energii (a někdy i finance) také sem. Ztráta to nebude nikdy; znalost a zkušenost jsou to, díky čemu se posouváme vpřed.

Shrnutí: jak vzniká nemoc a role stresorů

Nemoc – stresor sám o sobě

Nemoc, zranění či jakýkoli nekomfort, který zatěžuje tělo, představuje sám o sobě další stresor navrch. Dochází mnohdy k produkci ještě většího množství kortizolu, spotřebě energie, vyčerpání. Může nám dát velkou práci zůstat optimisticky naladěni, když zažíváme velké fyzické obtíže. Paradoxní, že? Když vezmeme v úvahu, že nemoc je způsobena důsledkem působení stresorů a pak se sama stává dalším z nich. Jedná se o zacyklený kruh. Jak z něj ven? Napnout co nejdříve všechny dostupné síly, zdroje a prostředky pro odstranění nemoci; podchytit současně fyzické i psychické stresory.

Uzdravování čehokoli a z čehokoli nemusí být příjemné, dokonce i hodně bolí. To je však naprosto normální – jednak vyžaduje určité úsilí z naší strany, což není pro nikoho zprvu pohodlné a jednak naše mysl se mění (měníme vzorce chování, stereotypy, přesvědčení, jsme tváří tvář novým věcem, které budí vždy nejistotu). Tělo se také mění (biochemické procesy uzdravování) a to je vždy nepohodlné, jelikož si zvyklo již na určitý déle trvající stav (i na ten nevyhovující) a přizpůsobilo se mu (včetně utlumení metabolismu, neustále zvýšené hladiny stresových hormonů apod.). Je tedy nutné vytrvat, projít si tím a nevzdat se předčasně.

Na základě právě přečteného textu si můžeme uvědomit skutečnou komplexitu fungování našeho těla a důležitost vnímat ho v souvislostech – a tak také přistupovat k řešení jakýchkoli problémů a obtíží, které by mělo začít u odstraňování nevhodných faktorů/stresorů, které metabolismus tlumí.

Je důležité se také netrápit myšlenkami nad tím, proč Jarmila dělala přesně ty samé pro své zdraví destruktivní věci jako Jaruna, a přitom ji (zatím) nepotkaly tak dramatické důsledky jako Jarunu. Přičemž podle všech známých, prokázaných a prozkoumaných faktů a zákonitostí by na tom měly být alespoň podobně. Je to z důvodu, že každý z nás se již od dětství vypořádá se svým mixem fyzických a psychických stresorů a v různé intenzitě. Někomu se toho navrství více, někomu méně a od toho se také odvíjí to, zda se obtíže objeví dříve či později. A zda to jsou již obtíže a zkušenosti natolik velké a tvrdé, aby nás doslova donutily začít věci dělat jinak a začít řešit zdraví skutečně funkčními postupy. Zdraví máme jen ve svých rukách.

Důvodem, proč se neporovnávat s druhými v jakémkoli ohledu je také to, že každý má svoji unikátní cestu životem a každého má potkat zřejmě z nějakého důvodu, co ho potkat má, aby ho to posunulo tam, kam ho to posunout má.
Každý se svým mixem fyzických i psychických faktorů/stresorů, které se nám za život naskládají, nějak vědomě či nevědomě nakládáme. Od toho je potom závislé co, jak rychle a v jakém rozsahu se zdravotně projeví. Může zde být nějaká genetická dispozice, tu ale právě fyzickými i psychickými faktory/stresory odstartujeme nebo neodstartujeme. Svými volbami určíme, zda se projeví či nikoli (zákonitost epigenetiky). Realitu si skutečně vytváříme sami tím, jak se vypořádáváme s událostmi, které nás potkávají a jaká řešení volíme.

Vhodným doplněním tohoto článku je také článek „Kdy…? Uzdravování není sprint!“. Článek Přát si zdraví nestačí je motivační, ale zárověň velmi konkrétní čtení – stručný rozcestník ke zdraví, ve kterém je řečeno vše (jak skutečně ke zdraví a jak ne). Zodpovídá také otázku proč současné manipulativní covid-dění; proč někdo již „vidí“ a chce (věci měnit), zatímco někdo ještě nemůže.
Jak přesně fyzické faktory ovlivňují psychiku rozvádí také druhá část článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné.